12 C 362/2024-56 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 226 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) dne 16. 6. 2012 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 477 Kč s úrokovou sazbou 20,11 % ročně, poplatek za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 400 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 4 768,14 Kč, úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso v celkové výši 3 457,86, dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 074,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 134,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 768,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku 20,11 % ročně z částky 4 768,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce ze zákaznické karty a ze smlouvy o půjčce, přičemž nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne 16. 6. 2012 uzavřít smlouvu o půjčce, ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků právnímu předchůdci zaplatit úrok ve výši 477 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 16. 6. 2012). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, oznámením ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku). Dne 4. 6. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu se lhůtou k plnění do 18. 6. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 3. 6. 2024, včetně kopie podacího lístku).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Vzhledem k datu uzavření předmětné smlouvy se práva a povinnosti z ní vzniklá posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2012 (dále obč. zák), dále soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném a účinném ke dni 24. 2. 2013, neboť žalovaný jednal v postavení spotřebitele a právní předchůdce jako dodavatel ve smyslu § 52 obč. zák.9. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.10. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].“11. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.13. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.16. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o půjčce a kartu zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. V kartě zákazníka ze dne 16. 6. 2012 je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listiny (občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.17. V zákaznické kartě ze dne 16. 6. 2012 není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil výdaje žalovaného, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalovaného) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírán