ECLI: ECLI:CZ:OSKH:2025:1.C.148.2025.1 Datum: 2025-08-14 Předmět: o 704 809,62 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2662 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 351/2013 Sb."] ["smlouva o účtu""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 704 809,62 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2662 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 351/2013 Sb."])
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, a ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně“).2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o bankovních produktech a službách a dispozicím ke smlouvě o bankovních produktech a službách), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o účtu, na základě které žalovanému právní předchůdkyně zřídila bankovní účet č. , č. účtu, . Na tomto účtu je od dubna 2024 evidován záporný zůstatek ve výši , částka, . Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.5. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o bankovních produktech a službách a dispozicím ke smlouvě o bankovních produktech a službách), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a žalovaný dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, (jistina , částka, , poplatky a smluvní pokuta , částka, ). Z žádosti o povolení debetního zůstatku, z výpisu z běžného účtu, vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti, výplatního lístku, soud zjistil jednak měsíční příjem žalovaného cca , částka, , jednak jeho úvěrového zatížení. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.6. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy úvěru ze dne , datum, ), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaný neodporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní uzavřeli smlouvu o úvěru a žalovaný dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, (jistina , částka, , poplatky a smluvní pokuta , částka, ). Z žádosti o konsolidaci půjček, z výpisu z běžného účtu, vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti, soud zjistil jednak měsíční příjem žalovaného cca , částka, , jednak jeho úvěrové zatížení. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.7. Soud shledal, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní došlo k platnému uzavření smlouvy o účtu dle § 2662 an. občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Právní předchůdkyně se smluvně zavázala vést žalovanému účet a žalovaný se zavázal udržovat na tomto účtu kladný zůstatek (soud má na mysli období po zrušení výše uvedeného revolvingového úvěru). Žalovaný má na vedeném účtu negativní zůstatek, resp. dluh ve výši , částka, .8. Soud shledal, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. Žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v částce , částka, nedostál. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku. V souladu se smluvním ujednáním je úvěr úročen. Soud měl zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ze strany žalobkyně za řádné.9. Soud shledal, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. Žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v částce , částka, nedostál. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku. V souladu se smluvním ujednáním je úvěr úročen. Soud měl zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ze strany žalobkyně za řádné.10. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.11. Prodlením žalovaného vzniklo právní předchůdkyni v souladu se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a , částka, .12. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, neboť žalobkyně tímto podáním toliko odstraňovala deficit žalobních tvrzení.