1 C 91/2025-26 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl splatit úvěr ve splátkách s úrokem 15,70 %. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ani na výzvu žalovaný dluh zcela neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním také z hlediska dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:4. Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal úvěr splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka , částka, ). Úrok byl sjednán ve výši 15,70 % ročně. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, vedeného na žalovaného pro období 6/2022 soud zjistil jednotlivé transakce žalovaného za období před sjednáním smlouvy o úvěru (včetně příjmů od , jméno FO, (ve výši , částka, ); jednorázový příjem , částka, z účtu č. , č. účtu, , z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil způsob a zdroje, které žalobkyně použila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud zjistil ze splátkového přehledu žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval (nutno dodat, že pro jeho nekontaktnost), že žalovaný žalobkyni dosud neuhradil jistinu ve výši , částka, . Soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (prokázáno listinami výzvami, předžalobní výzvou, společně s dodejkami).5. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.6. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:7. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému úvěr , částka, úročený sazbou 15,70 % p. a., a to na základě smlouvy o úvěru mezi ní a žalovaným. Žalovaný řádně nesplácel a neuhradil žalobkyni jistinu ve výši , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:9. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku, která má svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál a úvěr (jistinu) včetně smluvního úroku v termínech splatnosti nesplácel. Tím se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data zesplatnění úvěru, jak žalobkyně požadovala. Dále soud přiznal žalobkyni právo také na smluvní úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 8,05 % ročně.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .