11 C 18/2025-19 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 33 469,38 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, , kterou s žalobkyní uzavřel dne 7. 10. 2020 a na základě které mu byl bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 5,9 % p.a.. Schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotila žalobkyně z informací, které o sobě uvedl žalovaný, podložené informacemi z bankovních registrů a výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 48 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 344 Kč, vyjma poslední splátky, která byla stanovena na částku 2 339,73 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 15. 3. 2024. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 31 659,38 Kč spolu s příslušenstvím a poplatky ve výši 1 810 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný bydlí na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.).4. Dále soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně a žalovaný byli usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2025 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky.5. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne 20. 2. 2023 požádal žalovaný žalobkyni o úvěr a uvedl, že jeho příjem činí 20 641 Kč a hradí měsíční výdaje ve výši 5 500 Kč a splácí další úvěry částkou ve výši 2 200 Kč měsíčně. Žalobkyně prostřednictvím dotazů do CBCB zjistila, že žalovaný má celkem jeden existující závazky v podobě úvěru, přičemž měsíční splátka činila 2 200 Kč (prokázáno listinou nazvanou jako informace z , právnická osoba, , žádostí o poskytnutí úvěru). Příjem a výdaje žalovaného byly ověřeny z běžného účtu vedeného u žalobkyně (prokázáno výpisy z účtu). Dne 7. 10. 2020 žalobkyně s žalovaným sjednala smlouvu o úvěru, jejímž obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 5,9 % p.a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v 48 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 344 Kč, vyjma poslední splátky, která byla stanovena na částku 2 339,73 Kč, součástí smlouvy bylo pojištění k úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 7. 10. 2020). Dne 8. 10. 2020 čerpal žalovaný poskytnutý úvěr v celkové výši 100 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu a poté oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k 15. 3. 2024 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši 34 940,39 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 17. 3. 2024, výzvami a dodejkami). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno předžalobní výzvou, včetně poštovního podacího archu).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a svému závazku v částce 33 469,38 Kč s příslušenstvím, nedostál. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 31 659,38 Kč, smluvních úroků a také v souladu se smluvním ujednáním na zaplacení poplatků v celkové výši 1 810 Kč. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 517 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 339 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.