11 C 199/2024-55 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se domáhal zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím na základě uznání dluhu, které žalovaný učinil v návaznosti na dohodu o ukončení smlouvy o nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, , nacházející se v domě č. p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, , a to ke dni 15. 10. 2023. V dohodě bylo ujednáno, že žalovaný uhradí polovinu dlužné částky na nájemném (druhou polovinu dlužného nájemného měl hradit druhý nájemce téže bytové jednotky) v dohodě stanovených termínech a splátkách, a že žalovaný svůj dluh uzná. Žalobce svůj dluh uznal, avšak svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalobci byla doručena výzva a žalovanému výzva a žaloba na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.5. Ze smlouvy o nájmu ze dne 27. 1. 2023 soud zjistil, že mezi žalobcem, žalovaným a , jméno FO, (dále jen „třetí osoba“), byla uzavřena smlouva o nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, , nacházející se v domě č. p. , Anonymizováno, , na adrese , adresa, (dále jen „jednotka“). Sjednaná doba nájmu byla od 1. 2. 2023 do 30. 4. 2024. Nájemné činilo 10 500 Kč měsíčně, zálohy na náklady na služby činily 5 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že nájem může skončit i dohodou smluvních stran.6. Z dohody o ukončení smlouvy o nájmu ze dne 14. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce, žalovaný a třetí osoba uzavřeli dohodu o skončení nájmu předmětné jednotky ke dni 15. 10. 2023, v čl. III bodě 2) této dohody bylo uvedeno, že nájemci měli platit za nájem celkem 131 750 Kč, uhradili jen 86 500 Kč, dlužné nájemné činilo 45 250 Kč. V bodě 3) tohoto článku bylo uvedeno, že se strany dohodly na uznání závazku nájemci a v bodě 4), že se dohodly na splátkovém kalendáři, jež se stal součástí dohody. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že počínaje dnem 1. 11. 2023 a konče dnem 1. 10. 2024 mělo být placeno měsíčně 4 000 Kč (poslední splátka 1 250 Kč), a že závazek bude vyrovnán rovným dílem každým nájemcem pronajímateli (žalobci).7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 10. 2024 a doručenky ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu, a to konkrétně poloviny splátek 7. – 12. v celkové výši 10 625 Kč.8. Naopak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobce něco hradil.9. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli 27. 1. 2023 smlouvu o nájmu jednotky (jejímž dalším účastníkem byla i třetí osoba), a to pro období od 1. 2. 2023 do 30. 4. 2024. Tito účastníci sjednali dne 14. 10. 2023 dohodu o ukončení nájmu ke dni 15. 10. 2023 a v dohodě ujednali, že existuje dluh na nájemném ve výši 45 250 Kč, který žalovaný a třetí osoba zaplatí pronajímateli (žalobci) podle sjednaného splátkového kalendáře po 4 000 Kč měsíčně (poslední platba měla být 1 250 Kč). Třetí osoba a žalovaný (včetně žalobce) podepsali 14. 10. 2023 listinu s názvem Uznání závazku, ve které se žalovaný zavázal zaplatit žalobci svůj rovný díl z částky 45 250 Kč, tj. 22 625 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci něčeho uhradil, když žalobce nyní po žalovaném požaduje zaplacení poloviny dlužných splátek 7. – 12., tedy celkem částky 10 625 Kč.10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Soud uzavírá, že žalovaný uznal písemným prohlášením, že žalobci dluží svůj díl dluhu ve výši 22 625 Kč za neuhrazené nájemné. Pokud jde o prvních šest dlužných splátek, žalobce je již uplatnil v jiném řízení. S ohledem na to, že aktuálně jsou již splatné splátky sedmá až dvanáctá, kdy žalovaný měl hradit polovinu těchto splátek, tedy celkem částku ve výši 10 625 Kč, byla žaloba shledána jako důvodná a bylo jí plně vyhověno.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 680 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 625 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem, podání návrhu ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky .