12 C 397/2024-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 10 625 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že žalovaný tuto částku žalobci neuhradil, ačkoliv ji písemně uznal v uznání závazku ze dne 14. 10. 2023. Žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovaným a , jméno FO, jako nájemci dne 27. 1. 2023 smlouvu o nájmu bytu, a to bytové jednotky č. , Anonymizováno, zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ; nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 30. 4. 2024, nájemné včetně záloh za služby činilo 15 500 Kč měsíčně. Dne 14. 10. 2023 se smluvní strany dohodly na ukončení smlouvy, žalovaný téhož dne uznal svůj dluh za neuhrazené nájemné za období od 1. 2. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 45 250 Kč, který se zavázal hradit rovným dílem s , jméno FO, formou 12 měsíčních splátek; žalovaný žalobci neuhradil pět splátek po 2 000 Kč a jednu splátku po 625 Kč, splatných ke dni 1. 5. 2024, 1. 6. 2024, 1. 7. 2024, 1. 8. 2024, 1. 9. 2024, 1. 10. 2024.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má adresu pobytu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.).4. Dále soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci řízení byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 1. 2025, aby se k navrženému postupu vyjádřili; účastníci se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky.5. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Žalobce jako pronajímatel sjednal dne 27. 1. 2023 s , Jméno žalovaného, a , jméno FO, jako nájemci smlouvu o nájmu bytu, a to bytové jednotky č. , Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ; nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 2. 2023 do 30. 4. 2024, nájemné včetně záloh za služby činilo 15 500 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o nájmu bytu ze dne 27. 1. 2023). Dne 14. 10. 2023 se žalobce jako pronajímatel dohodl s , Jméno žalovaného, a , jméno FO, jako nájemci na ukončení smlouvy o nájmu bytu s tím, že za období od 1. 2. 2023 do 15. 10. 2023 mělo být žalobci nájemci uhrazeno celkem 131 750 Kč, přičemž nájemci uhradili 86 500 Kč a na nájemném dluží 45 250 Kč; smluvní strany se dohodly na uznání závazku i na splátkovém kalendáři: celkem 12 splátek splatných vždy ke každému 1. dni kalendářního měsíce, běžící od 1. 11. 2023 ve výši 4 000 Kč s tím, že poslední splátka činí 1 250 Kč (prokázáno dohodou ze dne 14. 10. 2023, včetně splátkového kalendáře). Dne 14. 10. 2023 uznal žalovaný jako nájemce svůj závazek za neuhrazené nájemné za období od 1. 2. 2023 do 15. 10. 2023 v celkové výši 45 250 Kč s tím, že závazek bude vyrovnán rovným dílem každým nájemcem žalobci jako pronajímateli (prokázáno uznáním závazku ze dne 14. 10. 2023). Dne 14. 10. 2024 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno výzvou ze dne 11. 10. 2024, včetně podací stvrzenky).7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. V obecné rovině je na místě uvést, že uznání dluhu je způsobem utvrzení dluhu; z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje, jaká je jeho výše a důvod a musí být v písemné formě. Tyto skutečnosti musí být objektivně zjistitelné. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel nemusí dokazovat vznik dluhu, důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.11. Soud shledal, že žalovaný platně dle § 2053 an. o. z. uznal svůj dluh vůči žalobci. Nastala tak vyvratitelná domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a žalovaný je povinen dlužnou částku v celkové výši 10 625 Kč uhradit. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobci tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 N11V č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.12. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 679,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 625 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč, neboť zástupce žalobce doložil osvědčení o registraci plátce DPH.14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.