12 C 46/2025-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 45 698 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , kterou s žalobkyní uzavřel dne 25. 5. 2022 a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 67 000 Kč za účelem zaplacení kupní ceny za motorové vozidlo. Před poskytnutím úvěru bylo v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr posuzováno kreditní skóre žalovaného, posuzována příjmová a výdajová stránka, za využití statistického modelu pak byla vypočtena pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků žalovaného s ohledem na schopnost hradit nezbytné životní výdaje a splácet další finanční závazky; výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému schválena, aniž by došlo k předlužení. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 577 Kč; nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu ke dni 16. 10. 2023. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních sankcí dle bodu 5. úvěrové smlouvy. Ke dni zesplatnění sestávala dlužná částka z dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 7 731 Kč, nesplacené jistiny ve výši 42 605 Kč, z obchodního úroku od data poslední splátky před zesplatněním do data ukončení smlouvy ve výši 563 Kč, ze smluvních sankcí dle bodu 5. úvěrové smlouvy ve výši 1 500 Kč a z účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 900 Kč. Žalovaný na svůj závazek doposud uhradil 42 832 Kč. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 43 635 Kč, obchodního úroku ve výši 563 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč za tři odeslané upomínky, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela ze smlouvy o úvěru, karty klienta, úvěrové zprávy a z výpisů z databází NRKI, SOLUS, CEE.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s žalobkyní chtěl dne 25. 5. 2022 uzavřít úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč k zaplacení kupní ceny předmětu financování (automobilu) a žalovaný se zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 577 Kč; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,639722 % a celková částka k zaplacení činila částku ve výši 92 772 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2022). Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel, proto dne 16. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 53 299 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 16. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu). Dne 26. 4. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 26. 4. 2024, včetně poštovního podacího archu).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze smlouvu o úvěru, matriční list klienta a úvěrovou zprávu. Dle údajů uvedených v matričním listě klienta se uvádí čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti ve výši 0 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů, je svobodný a pracuje u , právnická osoba, . Žalobkyně ale dále nikterak nespecifikuje, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje žalovaného, resp. z matričního listu vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány, když sám žalovaný je odhadl na 0 Kč. Ve smlouvě ani v matričním listě není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a