12 C 83/2025-33 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení jednak částky ve výši 31 477,02 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“) dne 20. 12. 2022 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí finančních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 10 485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 3 250 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 095,37 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce dne 4. 8. 2022 a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí finančních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 10 485 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 19 250 Kč. Citované pohledávky byly s účinností ke dni 29. 7. 2024 postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěrů vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznických kartách s tím, že byly ověřeny doklady, které ale již nemá právní předchůdce k dispozici.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne 20. 12. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2022). Dne 20. 12. 2022 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 20 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2022). Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne 4. 8. 2022 uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji spolu s úrokem ve výši 10 485 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč, to vše se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022). Dne 4. 8. 2022 podpisem smlouvy o úvěru žalovaný stvrdil, že v hotovosti přijal částku 20 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byly pohledávky postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, včetně přílohy, oznámením ze dne 29. 7. 2024). Dne 1. 11. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne 31. 10. 2024, včetně kopie podacího lístku).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Právní předchůdce smlouvy uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvy neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákaznické karty. Dle údajů uvedených ve form