4 C 71/2025-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 18 140,09 Kč. Uvedla, že smlouvu s žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím svým internetových stráněk , právnická osoba, . Žalovanému tak měla poskytnout částku 27 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě měl identifikovat jménem, příjmením, trvalým pobytem, emailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena v prostoru klientského profilu, kam se žalovaný měl přihlásit prostřednictvím dvoufaktorového ověření. Částka 8 000 Kč byla vyplacena žalovanému na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalobkyně doplnila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výpisů z účtu, výplatních pásek, veřejných databází. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 7 999,96 Kč jako jistinu, poplatek 158,91 Kč, smluvní úrok ve výši 9 713,74 Kč, poplatek 102,48 Kč a poplatek 165 Kč a 148,24 Kč jako smluvní pokutu odpovídající 0,1% denně z dlužné částky. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že byla podepsána elektronicky za věřitele , Jméno žalobkyně, . a prohlášením“ tímto podepisuji dne , datum, , klient “. Soud z přehledu bankovních transakcí zjistil, že dne , datum, zaslala žalobkyně na účet , č. účtu, částku 8 000 Kč. Z autorizace ověření totožnosti prostřednictvím BankID od , právnická osoba, . soud zjistil, že účet , č. účtu, je osoby , Jméno žalovaného, . Z ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl uvést, že má příjem 25 000 Kč měsíčně, vypočtené minimální výdaje 13 110 Kč. Soud z podacího lístku zjistil, že , datum, byla odeslána výzva k zaplacení částek do tří dnů.4. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.5. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako Smlouva o úvěru ze dne , datum, podepsal, a to ani ve znění v jakém je soudu předkládádna. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o.z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v klientském systému zobrazí souhlasila se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Přestože žalobkyně uvedla, že žalovaný se identifikoval jménem, telefonním číslem, emailem a bankovním účtem, neuvedla, jak tyto údaje byly ověřeny, získány. Pouze z výpisu z , právnická osoba, předložila ověření vlastníjka účtu – žalovaného. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 8 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. Soud vzal za prokázané, že byl žalovaný vyzván k plnění a to do 3 dnů od , datum, , tedy od , datum, se ocitl žalovaný v prodlení.6. Soud ve výroku I. rozsudku chybně uvedl datum prodlení s rokem 2025. Jelikož se jedná o zjevnou nesprávnost, soud tak postupem dle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tuto nepřesnost opravil a ve výroku I. rozsudku uvedl správné datum prodlení žalovaného, a to , datum, .7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.