4 C 99/2025-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 50 056,54 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 10 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s částkou 14 525 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná dle žalobkyně zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 315 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina 9 370 Kč a dlužný celkový poplatek 11 910 Kč. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Žalovaná uhradila od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem 630 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 20 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s částkou 17 362 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 942 Kč, s úrokovou sazbou 15 % ročně, částku za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 996 Kč. toto vše se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 719 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku 7 190 Kč. Z těchto poskytnutých finančních prostředků ke dni , datum, zbývala dlužná jistina 15 583 Kč a poplatek 13 194,54 Kč. Dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. K ověření úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že její právní předchůdkyně se zabývala rodinnými i výdělkovými poměry žalované, kde uvedla, že má příjem mezi 50-70 000 Kč, pracuje v , právnická osoba2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvu č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 10 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s částkou 14 525 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování, a platbu za komfortní a flexibilní splacení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14, 75 %. To vše měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 78 týdenních splátkách po 315 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a smluvní podmínky). Dále soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , smlouvu č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 20 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně s částkou 17 362 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splacení. Úroková sazba byla sjednána 15 % ročně. Tyto částky měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách po 719 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění do , datum, . Ze zákaznické karty z , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že pracuje jako uklízečka s čistým měsíčním příjmem 13 277 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že příjem byl ověřen z pracovní smlouvy. V zákaznické kartě žalovaná uvedla další čistý příjem domácnosti 40 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Uvedla, že nemá jiné závazky. Uvedla, že je svobodná a žije s rodiči. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má čistý příjem 16 126 Kč. Další čistý příjem domácnosti uvedla 50 000 Kč. Uvedla, že pracovní smlouvu má na dobu určitou. Měsíční výdaje 3 000 Kč. Dále uvedla, že má již splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 164 Kč měsíčně. Příjem měl být ověřen z pracovní smlouvy a ze dvou výplatních pásek. Z přehledu plateb soud zjistil, že ke dni , datum, činila dlužná jistina 9 370 Kč a dlužný celkový poplatek 11 910 Kč. V případě druhé smlouvy ke dni , datum, zbývala dlužná jistina 15 583 Kč a poplatek 13 193,54 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, přílohy 1 k ní a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009–56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní nepl