5 C 16/2025-27 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že dne 18. 10. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet částka 20 000 Kč. Úrok byl sjednán jako kapitalizovaný ve výši 4 650 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku s příslušenstvím, tj. částku 24 550 Kč, do 17. 11. 2023, což neučinil. Žalovaný se pak pro případ prodlení zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 6. 5. 2024 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč za odeslání dopisu a osobní návštěvu. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh neuhradil.2. Podáním doručeným soudu dne 14. 1. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 650 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 340 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž vzhledem k době učinění zpětvzetí nebyl soud povinen zjišťovat stanovisko žalovaného.3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 18. 10. 2023 smlouvu, změněnou dodatkem ze dne 19. 10. 2023, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 4 550 Kč, to vše do 17. 11. 2023. Ve čtvrtém odstavci na str. 3 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a z částky 20 000 Kč za období od 18. 11. 2023 do 3. 5. 2024 činí 3 340 Kč. Dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2023 včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023). Peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly převedeny na bankovní účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě (prokázáno výpisy z běžného účtu o čerpání úvěru). Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 6. 5. 2024 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu do 4. 6. 2024; žalobkyně v rámci mimosoudního vymáhání uskutečnila osobní návštěvu žalovaného dne 3. 6. 2024 a zaslala žalovanému dopis dne 24. 6. 2024 (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 včetně smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 5. 2024 a potvrzení o provedení transakce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 včetně podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2024, oznámením ze dne 24. 6. 2024 a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání). Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím advokáta vyzvala žalovaného ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 včetně podacího archu).5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.12. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče příjmů žalovaného, tak ani jeho výdajů a případných dluhů. Žalobkyně neoznačila a soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že původní věřitel zjišťoval od žalovaného výše uvedené informace a tyto následně ověřoval na základě např. pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalovaného, lustrací žalovaného ve veřejných databázích, apod. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuz