5 C 18/2025-53 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, .), uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy banka poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 4 748 Kč splatných k 16. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas, pročež banka po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalované, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaná na dluh dosud zaplatila 51 007,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Přes výzvu žalobkyně žalovaná zbylou část dluhu neuhradila.2. Skutečnost, že žalovaná je cizí státní příslušnicí, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalované není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaná bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, neboť na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalované a žalovaná před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámila. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalované v řízení opatrovníkem advokáta.3. Opatrovnice žalované uvedla, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nedostatečně analyzovala osobní rozpočet žalované, když její tvrzení neověřovala, nevyžádala si od žalované dokumenty prokazující její příjmy a výdaje, a vycházela z fiktivních částek, které vypočetla na základě svých interních postupů. V konečném důsledku tak příjmy a výdaje žalované neodpovídaly skutečnosti. Žalobkyně také nezkoumala platnost dokladů žalované, která v případě cestovního pasu končila ještě před splatností celého úvěru dnem , datum, . Žalobkyně se spokojila pouze s lustrací v registru SOLUS a veřejných databázích, což je v případě cizí státní příslušnice nedostatečné. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalované, ze kterého ovšem nevyplývá, že by žalovaná měla nějaký příjem ze zaměstnání. Opatrovnice navrhla, aby soud posoudil smlouvu jako neplatnou pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a žalobkyni přiznal pouze právo na nesplacenou jistinu úvěru a ve zbytku žalobu zamítl.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, .), a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, na základě které se původní věřitel zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné a produktové obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem , hodnota, splátek) ve výši 4 748 Kč ke každému 16. dni v měsíci, včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9 % ročně. Původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se při uzavření smlouvy prokázala cestovním pasem platným do , datum, (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, včetně sazebníku a všeobecných obchodních podmínek, kopií občanského průkazu a cestovního pasu žalované, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, včetně sazebníku a obchodních podmínek a akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, , výpisem z účtu žalované).Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná má pravidelný měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, a vypočítané výdaje na bydlení ve výši 4 550 Kč měsíčně (žalovaná uvedla pouze 1 200 Kč), výdaje na živobytí ve výši 4 250 Kč (žalovaná uvedla pouze 800 Kč) a ostatní výdaje ve výši 600 Kč, přičemž nebyla zatížena splátkami jiných úvěrových produktů; žalovaná byla svobodná a žila ve sdíleném bydlení. Žalobkyně dále prověřovala žalovanou v registrech SOLUS a BRKI/NRKI se závěrem, že žalovaná má pouze pozitivní úvěrovou historii a nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti včetně příloh).Protože žalovaná nehradila splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, tak původní věřitel po marném upomínání dluh žalované zesplatnil ke dni , datum, . Žalovaná dosud na dluh zaplatila celkem částku 51 007,01 Kč (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti ze dne , datum, , výpisy z účtu žalované a přehledem splácení). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalované písemně oznámeno (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku č. , hodnota, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámeními o postoupení pohledávky včetně potvrzení o odeslání a přehledu podacích čísel). Žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala žalovanou k zaplacení zbylé části dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání).5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst