5 C 25/2025-14 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 9. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas a byla tak v prodlení, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními prohlásila celý zbytek úvěru za splatný ke dni 4. 11. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč a nákladů upomínání ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 5. 11. 2024 do zaplacení. Přes výzvu žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky.4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 12 splátek), včetně příslušenství ve výši 4 000 Kč a poslední splátky ve výši 24 000 Kč, ke každému 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve smluvené výši převodem na účet uvedený ve smlouvě (prokázáno smlouvou č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2024, předsmluvními informacemi, potvrzením o výplatě úvěru, potvrzením o verifikační platbě z účtu žalované). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši 22 840 Kč a její měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč (prokázáno přílohou č. 1 smlouvy). Protože žalovaná nehradila splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně po marném upomínání dluh žalované zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě nejpozději do 4. 11. 2024 (prokázáno výzvami k zaplacení a dopisem ze dne 21. 10. 2024 včetně podacího lístku). Žalovaná tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (zákonný úrok z prodlení).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála a úvěr v termínu splatnosti nezaplatila. Tím se žalovaná dostala dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 840 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 040 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.