5 C 33/2025-84 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že od , datum, není vlastníkem motorového vozidla tovární značky Renault - Clio, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též „předmětné vozidlo“). Žalobu odůvodnila tím, že účastníci spolu dne , datum, uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě si žalovaná převzala předmětné vozidlo a zaplatila kupní cenu. Účastníci si v kupní smlouvě ujednali, že žalovaná zajistí na své vlastní náklady přepis vozidla v registru silničních vozidel do deseti dnů. Žalobkyně z opatrnosti podala žádost o změnu údajů o vlastníkovi do registru vozidel, žalovaná ovšem svou povinnost nesplnila, a proto je žalobkyně stále evidována jako vlastník předmětného vozidla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a o zápis změny vlastníka nepožádala ani přes žalobkyní zaslanou výzvu.2. Žalovaná, ač jí byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“.), přičemž účastníci dalších důkazů nenavrhovali. Z provedených listinných důkazů byl následně po postupu dle § 132 o.s.ř. prokázán následující skutkový stav:4. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala na žalovanou převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu oproti převzetí a zaplacení kupní ceny ve výši 22 600 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovanou přechází okamžikem úplného zaplacení sjednané kupní ceny. Žalovaná si předmětné vozidlo převzala téhož dne (prokázáno kupní smlouvou č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, a protokolem o předání vozidla ze dne , datum, ). Žalobkyně dne , datum, orgánu veřejné moci zaslala žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla na žalovaného (prokázáno žádostí ze dne , datum, včetně doručenky). Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne , datum, vyzvala mj. k zajištění přepisu vozidla v registru silničních vozidel nejpozději do , datum, s tím, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku).5. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.7. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. Jelikož byla v projednávané věci podána negativní určovací žaloba, bylo nejprve nutné zkoumat, zda je na takovém určení dán naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dle již dlouhodobě ustálené judikatury dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 17/1972). Účelem takové žaloby je tedy předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva a nastolit jistoty v ohrožených právních vztazích. Byť je soudní rozhodovací praxe nakloněna tomu, že v případě určovacích žalob má být zásadně žalováno na určení existence práva, bylo soudní praxí dovozeno, že žalobce může mít naléhavý právní zájem právě i na určení neexistence určitého práva. Soudní praxe tak právě pro vyloučení odpovědnosti za přestupky či jiné případy odpovědnosti vyplývající ze stavu evidence registru vozidel umožňuje dosavadnímu vlastníkovi vozidla odstranit z registru vozidel údaj o vlastnictví daného vozidla na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20).9. Soud shledal, že žalobkyně na takovém určení naléhavý právní zájem má, když je v registru silničních vozidel stále vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, a to přes jí tvrzený (a doložený) převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovanou. V případě důvodnosti podané žaloby by takové rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, bylo podkladem pro změnu zápisu v registru silničních vozidel, resp. pro odstranění stávajícího údaje o vlastnictví k předmětnému vozidlu v registru. Práva žalobkyně jsou za nynější situace ohrožena právě v tom směru, že je stále zapsána jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, ačkoliv k němu své vlastnické právo pozbyla převodem na žalovanou.10. Soud po provedeném dokazování s ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když bylo zjištěno, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva, jejímž objektem bylo předmětné vozidlo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovanou. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně není od jí tvrzeného data vlastníkem předmětného vozidla, a proto soud žalobě vyhověl. Nutno doplnit, že žalobkyně podala žalobu správně vůči žalované, která je posledním zjištěným vlastníkem předmětného vozidla.11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení včetně náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 2 000 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby do , datum, činí 3 x 2 500 Kč (§ 9 odst. 1 a 3 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do , datum, činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),- 1 764 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 12 164 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).