5 C 37/2025-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 14. 8. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 24,90 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 1 625 Kč splatných k 25. dni v měsíci, vedle splátek se dále zavázal hradit poplatky dle sazebníku. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 12. 6. 2024. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 54 515,64 Kč a poplatků ve výši 2 556 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky a úroky z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet bezhotovostním převodem částku 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 60 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 1 625 Kč ke každému 25. dni v měsíci (prokázáno smlouvou ze dne 14. 8. 2023). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši 23 786 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 7 000 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 6. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisem ze dne 24. 4. 2024, výpisem z úvěrového účtu žalovaného). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18. 6. 2024). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z toho za dobu do 24. 10. 2024 v kapitalizované výši 3 172,77 Kč, jak žalobkyně požadovala. Soud žalobkyni přiznal také smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru, který byl za dobu do 24. 10. 2024 kapitalizován na částku 10 560,74 Kč, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 2 284 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 3 420 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 2 344 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 15 788 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).