5 C 383/2024-54 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřela dne 30. 8. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě uzavřeného dne 30. 8. 2021 byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím svého běžného účtu. Žalovaná porušovala smluvní podmínky, a proto byl úvěr dne 1. 12. 2021 zesplatněn. Žalobkyně před uzavřením obou smluv provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty. Žalobkyně získané informace ověřuje v interních i externích databázích. Žalovaná na dluh dosud zaplatila 56 Kč platbou ze dne 13. 6. 2022 ve výši 1 000 Kč, která byla co do výše 944 Kč použita k vyrovnání nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu a ve zbytku byla použita k úhradě dluhu z kontokorentu. Zbývající část dluhu ve výši žalované částky nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Skutečnost, že žalovaná je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalované a žalovaná před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámila. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalované v řízení opatrovníkem advokáta.3. Opatrovník žalované namítal nedostatek mezinárodní příslušnosti soudu, dále namítal, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, nebyly splněny podmínky pro zesplatnění úvěru a žalobkyně nevysvětlila, proč žalované započetla platbu pouze ve výši 56 Kč, když podle žalobních tvrzení měla žalovaná uhradit žalobkyni 1 000 Kč.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Žalobkyně sjednala s žalovanou dne 30. 8. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně a na základě které byl žalované zřízen běžný účet (prokázáno rámcovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2021 včetně obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne 30. 8. 2021 žalobkyně s žalovanou dále sjednala k rámcové smlouvě Dodatek č. , hodnota, , na základě kterého se žalobkyně zavázala, že umožní žalované přečerpání běžného účtu do výše limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit vyčerpané peněžní prostředky nejpozději do jednoho roku a zaplatit z nich úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Podle Smlouvy, odst. 3 Tři podmínky pro používání kontokorentu, se žalovaná zavázala, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Tímto zůstatkem se rozumí nevyčerpaná část peněz, které může na základě smluvních ujednání čerpat. Podle Podmínek, písm. a), Co považujeme za případ porušení, za případ porušení Smlouvy o kontokorentu, se za případ porušení podmínek pokládá, zejména když bude dlužník v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku, a to i z jiné smlouvy. Podle Podmínek, písm. f, Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli pro používání kontokorentu, pokud dojde k případu porušení nebo jiné závažné skutečnosti, pak podle toho, o jak vážné porušení jde, má věřitel právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat dlužníka o jeho předčasné splacení - tzv. zesplatnění (prokázáno dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne 30. 8. 2021 včetně podmínek kontokorentu, výpisem z běžného účtu). K osobě žalované nebylo nalezeno, že by čerpala jiné finanční produkty úvěrového typu (prokázáno úvěrovou zprávou včetně přehledu žádostí o úvěr). Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když neuhradila řádně a včas splátku úroků z kontokorentu za měsíc září 2021, a proto dne 1. 12. 2021 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru; žalovaná na dluh dosud uhradila celkem částku 56 Kč platbou ze dne 13. 6. 2022, která byla přednostně započtena na vyrovnání nepovoleného záporného zůstatku běžného účtu a ve zbývající části použita na úhradu dluhů z kontokorentu (prokázáno výpisem z běžného účtu včetně přehledu plateb). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10. 12. 2021 a upozorněna, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2021 včetně podacího archu).5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.7. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet