5 C 41/2025-55 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 24. 8. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 724 800 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,2 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr ověřila žalobkyně v případě příjmů z dokumentů předložených žalovanou a v případě výdajů na základě interního ekonomického modelu. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11 859,85 Kč splatných k 17. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas a byla tak v prodlení s úhradou anuitních splátek, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od smlouvy a celý zbytek úvěru se tak stal splatným k 18. 12. 2023. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 724 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu od 24. 8. 2023 do 18. 12. 2023 ve výši 31 318,17 Kč a za dobu od 19. 12. 2023 do 17. 10. 2024 ve výši 130 144,95 Kč, smluvního úroku ve výši 12,2 % ročně z částky 724 800 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení. Přes výzvu žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně má sídlo na území jiného členského státu a žalovaná je státní občankou Mongolska, jedná se tak o subjekty cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky.4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalované, která svou neúčast na jednání ani neomluvila.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet bezhotovostním převodem částku 724 800 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 96 splátek) ve výši 11 859,85 Kč ke každému 17. dni v měsíci (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku včetně tlumočnické doložky, smlouvou o vedení účtu ze dne 21. 8. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek, smlouvou o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 21. 8. 2023 včetně obchodních podmínek a sazebníku poplatků, žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru, výpisem z účtu žalované).Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši 25 370 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení činí 3 500 Kč měsíčně a na splátky úvěrů vynakládá měsíčně 8 511 Kč, z toho 5 000 Kč na úvěr, který žádala konsolidovat (prokázáno žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru, zprávou CBCB, výpisy z účtů žalované u , Anonymizováno, a , právnická osoba, , potvrzení o příjmu).Žalovaná nehradila úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, a dostala se do prodlení s více než dvěma splátkami. Dosud na dluh zaplatila celkem 8 924,15 Kč. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila dluhy z úvěru za splatné ke dni 18. 12. 2023 a vyzvala žalovanou k jejich úhradě (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 18. 12. 2023 včetně dodejky, výpisem z účtu žalované , Anonymizováno, ). Přes výzvu žalovaná pohledávku v zažalované výši nezaplatila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2024 včetně podacího archu).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.13. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala stranu příjmů žalované, když jí bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů a výpisy z účtů žalované s přijatými platbami mzdy od zaměstnavatele. Žalobkyně dále žalovanou prověřovala v databázi CBCB, aby zjistila míru zadluženosti žalované a ověřila, zda žalovaná není osobou, která již v době poskytnutí úvěru nebyla schopna splácet své závazky. Takto zjistila, že žalovaná hradí měsíčně na splátkách dvou úvěrů celkem částku 8 511 Kč, z toho splátky ve výši 5 000 Kč měly být konsolidovány v úvěru poskytnutém žalo