5 C 97/2025-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 6. 8. 2022 smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky banky. Na základě této smlouvy banka umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 41 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách v určité minimální výši, spolu s úroky a poplatky. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, pročež banka dne 23. 1. 2024 v souladu se smluvními ujednáními prohlásila dluhy z úvěru za splatné. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025. Přes výzvu žalovaný dluh žalobkyni neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, . Původní věřitelka dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr do výše smluveného limitu 41 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 23,99 % ročně (prokázáno smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 28. 6. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty, návrhem smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 6. 8. 2022 včetně obchodních podmínek a akceptace návrhu ze dne 9. 8. 2022).Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 26 000 Kč měsíčně, vypočítané výdaje ve výši 9 638 Kč měsíčně (žalovaný uvedl pouze 8 000 Kč), na splácení úvěrů vynakládá měsíčně částku 13 804 Kč (žalovaný uvedl pouze 11 000 Kč), a nemá negativní záznam v registrech SOLUS nebo NRKI (prokázáno souhrnem žádosti o kreditní kartu, výpisem z CBL, protokolem o ověření úvěruschopnosti včetně prohlášení k protokolu, údaji klienta).Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 23. 1. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé části dluhu. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem částku 22 250,02 Kč (prokázáno souhrnným výpisem z účtu kreditní karty včetně výpisu z kartového účtu, výzvou ze dne 25. 1. 2024 včetně potvrzení o odeslání). Žalobkyně nabyla pohledávku od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2024 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025 včetně příloh). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2025 včetně potvrzení o odeslání). Žalovaný dluh nezaplatil ani poté, co k tomu byl žalobkyní vyzván (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2025 včetně potvrzení o odeslání).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích, které za pomocí svých interních postupů přepočítala, aniž by je ovšem reálně ověřovala, resp. k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy, výdaje a závazky žalovaného v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy). Žalobkyně byla především povinna na základě reálnýc