16 C 283/2020-29 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem ze dne 3. 7. 2020, doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 8. 7. 2020, který byl následně postoupen Okresnímu soudu v Karviné jako soudu místně příslušnému, domáhali se manželé [celé jméno manželky] a [celé jméno manžela] rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne 8. 12. 2012 před Městským úřadem ve [obec]. Návrh byl odůvodněn tvrzením, že manželství účastníků, jež zůstalo bezdětné, bylo zpočátku harmonické, postupem času se však začaly prohlubovat rozdílné názory na společný život, manželé k sobě ztratili jakoukoliv citovou vazbu, přičemž důvodem rozvratu manželství mohl být i osmnáctiletý věkový rozdíl mezi manžely. Manželé dále uvedli, že jejich manželství je trvale rozvráceno a nelze očekávat obnovení jejich soužití. Vzhledem k tomu, že se dohodli ohledně vypořádání svých majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu po rozvodu, navrhli, aby soud jejich manželství rozvedl bez zjišťování příčin rozvratu podle § 757 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen „o. z.“). K návrhu na rozvod manželství pak byla přiložena smlouva účastníků o vypořádání jejich vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 3. 7. 2020. 2. K projednání věci o rozvod manželství soud nařídil jednání, které se konalo 1. 12. 2020 bez účasti manželky, jež svou neúčast předem písemně omluvila, a to ze zdravotních důvodů, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti a manželství rozvedl. Manžel u jednání tvrdil, že manželské soužití obnovit nechce, považuje je za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvrácené, a proto navrhl, aby soud manželství rozvedl. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 3. 7. 2020 nebyla opatřena jejich úředně ověřenými podpisy podle § 757 odst. 2 o. z., soud nemohl postupovat podle § 757 odst. 1 o. z. Proto kromě zjišťování existence rozvratu manželství zjišťoval i jeho příčiny v souladu s ustanovením § 756 o. z., o čemž byl manžel při jednání řádně poučen. 4. Soud na základě provedeného dokazování listinami (oddacím listem, kopií občanského průkazu manželky, potvrzeními o provedené lustraci v informačním systému základních registrů k osobám účastníků) a výslechem manžela, kdy od výslechu manželky upustil v souladu s ustanovením § 389 odst. 1 věty druhé zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“), zjistil tyto rozhodné skutečnosti. 5. Účastnící uzavřeli manželství dne 8. 12. 2012 před Městským úřadem ve [obec], oba jako rozvedení a u obou se jedná o manželství druhé. Manželé jsou státními občany České republiky, manžel má i občanství [anonymizováno] republiky. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky], kde od listopadu 2019 bydlí pouze manželka. Manželství je bezdětné. Manželské soužití účastníků bylo souladné do roku 2015, následně se začaly projevovat jejich rozdílné názory a představy o společném rodinném a manželském životě, a to mimo jiné v důsledku značného věkového rozdílu mezi manžely. Neshody se týkaly i finančního hospodaření. Postupem času konflikty narůstaly a manželé k sobě ztratili citový vztah, což vedlo k definitivnímu ukončení jejich společného soužití, kdy od listopadu 2019 účastníci společně nehospodaří, intimně se spolu nestýkají a bydlí odděleně. Od té doby se žádný z manželů ani nepokusil o nápravu a obnovení manželského a rodinného společenství. 6. Soud v daném případě ve shodě s ustanovením § 755 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že manželství účastníků může být rozvedeno, jelikož bylo prokázáno, že jejich soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinami, které vedly k vážnému rozvrácení manželství, jsou věkový rozdíl mezi manžely, odlišné názory ohledně podstatných záležitostí manželství a rodiny a vzájemné citové odcizení. 7. Soud proto rozhodl, že se manželství [celé jméno manželky] a [celé jméno manžela] rozvádí. 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s .