16 C 359/2021-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 15. 7. 2021, domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 3 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tento poplatek platit v zákonem stanovené výši. Žalovaný splnil svou povinnost a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku dne 31. 8. 2016, ale nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období červenec 2018 až srpen 2020, tj. celkem 3 510 Kč (26× 135 Kč). Žalobkyně žalovaného vyzvala písemně k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení žalovaného se splněním pravidelných měsíčních poplatků má žalobkyně ze zákona právo, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala a požaduje částku 623,99 Kč, což je úrok z prodlení vyčíslený za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 15. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů k žalobě přiložených a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný se v srpnu 2016 přihlásil jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., přičemž odhlášen byl v květnu 2021. Žalovaný byl povinen platit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši stanovené zákonem, tj. 135 Kč, ale za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 žalobkyně eviduje dluh žalovaného na těchto poplatcích v celkové výši 3 510 Kč, tj. 26× 135 Kč měsíčně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků, avšak marně. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,99 Kč byl vyčíslen do dne 15. 7. 2021, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, která byla splatná nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 6. Po právním posouzení skutkového stavu a s ohledem na skutečnost, že žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné televizní poplatky s příslušenstvím již uhradil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovanému jako držiteli televizního přijímače, který se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši, která od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a dluží žalobkyni na televizních poplatcích za období červenec 2018 až srpen 2020 celkem 3 510 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků, má žalobkyně také právo na úrok z prodlení z každé jednotlivé částky nezaplaceného televizního poplatku v zákonné sazbě určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celková výše úroku z prodlení vyčísleného za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 7. 2021, činí 623,99 Kč. 8. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 400 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 200 Kč za 2 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., poněvadž řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 12. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).