16 C 322/2021-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávek v souhrnné výši 13 113,08 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 15 855,71 Kč za dobu od 26. 6. 2020 do 7. 7. 2020 a z částky 13 113,08 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 14. 10. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu, avšak žalovaný dosud nesplnil svůj smluvní závazek zaplatit cenu dodávky elektřiny za období od 1. 11. 2019 do 31. 5. 2020, kterou žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 11. 6. 2020, splatnou dne 25. 6. 2020 na částku 15 855,71 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil 7. 7. 2020 částku 2 743 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni částku 13 113,08 Kč. Dne 15. 12. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), avšak žalovaný na tuto nereagoval a dluh nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů připojených k žalobě zjistil tyto rozhodné skutečnosti: 5. Dne 14. 10. 2019 byla mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem uzavřena písemná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa (místa spotřeby) na adrese [adresa], [PSČ] [obec], elektřinu ze sítě nízkého napětí v množství, které je omezeno (určeno) hodnotou hlavního jističe, a zajistit na vlastní jméno, na vlastní účet a v potřebném rozsahu související služby v elektroenergetice. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací, a to vše za podmínek ve Smlouvě uvedených. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data zahájení dodávky s možností automatického prodloužení o 3 roky, a to i opakovaně. Žalobkyně žalovanému v souladu se Smlouvou vyúčtovala za dodávku elektřiny do místa spotřeby na adrese [adresa], [PSČ] [obec], doplatek ceny za období od 1. 11. 2019 do 31. 5. 2020 ve výši 15 855,71 Kč splatný 25. 6. 2020 (mimořádná faktura za elektřinu). Žalovaný na tuto fakturu uhradil 7. 7. 2020 pouze částku 2 743 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána písemná výzva k úhradě závazků v souhrnné výši 13 113,08 Kč (15 855,71 Kč – 2 743 Kč) s příslušenstvím, na což však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění (skutkového stavu) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou (dodavatel) a žalovaný jako zákazník (spotřebitel) uzavřeli dne 14. 10. 2019 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny („ Smlouva“), která má náležitosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny stanovené v § 50 odst. 2 energetického zákona č. 458/2000 Sb. v rozhodném znění (dále jen„ energetický zákon“). Tento závazkový vztah z platně uzavřené Smlouvy se tedy řídí primárně energetickým zákonem, podpůrně pak ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému sjednané služby dodávky elektřiny do odběrného místa, což žalovaný nijak nezpochybnil, a tak mu vznikla povinnost zaplatit cenu za tuto dodávku, která sestává z ceny za dodanou elektřinu určené podle ceníku žalobkyně, daně z elektřiny, jakož i z ceny za související služby v elektroenergetice určené podle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to včetně daně z přidané hodnoty (DPH). Za zúčtovací období od 11. 11. 2019 do 31. 5. 2020 činí splatný dluh žalovaného 13 113,08 Kč, když mimořádná faktura ze dne 11. 6. 2020 byla vystavena na částku 15 855,71 Kč a žalovaný dne 7. 7. 2020 uhradil pouze částku 2 743 Kč. Prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu je sankcionováno úrokem z prodlení podle § 1970 o. z.; výše tohoto úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v posuzovaném případě činí 10 % ročně z částky 15 855,71 Kč za dobu od 26. 6. 2020 do 7. 7. 2020 a z částky 13 113,08 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. 8. Soud s ohledem na uvedené skutkové a právní závěry uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 113,08 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 855,71 Kč za dobu od 26. 6. 2020 do 7. 7. 2020 a z částky 13 113,08 Kč za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, neúspěšná žalovaná je proto povinna nahradit jí tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč podle § 14b odst. 1 (bob 2.) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1, 2 vyhlášky, tj. 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 300 Kč (polovina sazby) za jednoduchou písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, 300 Kč za písemný návrh ve věci samé – žalobu; c/ náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně, kterým je advokát Mgr. [jméno] [příjmení] (platební místo). 11. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., který ji stanoví v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).