16 C 444/2021-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která došla soudu 6. 10. 2021, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil a) částku 10 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, b) částku 10 792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení a též náhradu nákladů řízení ve výši 2 316 Kč. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že jako příjemce příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), uplatnila svůj nárok vůči žalovanému vyplývající z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. po zjištění, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaný coby vlastník/provozovatel vozidla neměl ode dne 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný byl v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. písemně vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 10 792 Kč za období od 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020 a 10 792 Kč od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 (denní sazba příspěvku ve výši 86 Kč byla vynásobena počtem dní, kdy vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti, tedy pokaždé 122 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou výzvu k úhradě, ale dobrovolně ničeho neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a od 1. 12. 2020 je tak v prodlení se splácením dluhu ve výši 10 792 Kč za období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020, jehož splatnost nastala dne 30. 11. 2020 a 10 792 Kč za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, jehož splatnost nastala 15. 2. 2021. Žalobkyně proto kromě žalovaných částek vymáhá touto žalobou i úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za dobu od 1. 12. 2020 a za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl podle registru vozidel vlastníkem a provozovatelem že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“). Toto vozidlo bylo evidováno jako provozované, přičemž žalobkyně zjistila, že v době od 1. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020, tj. 122 dní a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, opět 122 dní, nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně proto v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 9. 2020 (doručen žalovanému dne 1. 10. 2020) k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 10 492 Kč (122 dní × denní sazba 86 Kč) a rovněž dopisem ze dne 2. 12. 2020 (doručen žalovanému dne 17. 12. 2020) za stejný počet dnů a ve stejné denní sazbě; dále úhradu nákladů na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč (za jednu výzvu), tj. celkem 10 792 Kč za každé neuhrazené období, a to do 60 dnů od doručení dopisu. Žalobkyně poté ještě zaslala žalovanému upomínky o zaplacení dlužné částky a následně předžalobní výzvu k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu dluh ve výši 10 792 Kč za neuhrazené období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a ve výši 10 792 Kč za neuhrazené období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 nevznikl, ani to, že předmětné částky s příslušenstvím již zaplatil. 6. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla, které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, neměl za období od 1. 12. 2019 do 31. 3. 2020 a za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. byl žalovaný proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek do garančního fondu za každý den porušení této zákonné povinnosti. Na základě § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. výše denní sazby příspěvku byla určena podle § 2 odst. 1 písm. h) prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 205/1999 Sb.) a činila 86 Kč. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno za každé období 122 dní, příspěvková povinnost žalovaného představuje částku 10 492 Kč za každé neuhrazené období. Žalovaný byl rovněž povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou výzvu, a to podle § 4 odst. 4, 5 zákona č. 168/1999 Sb. § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. V důsledku prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu ve výši 10 792 Kč (10 492 Kč + 300 Kč), který byl splatný nejpozději dne 30. 11. 2020, a ve výši 10 792 Kč (10 492 Kč + 300 Kč), který byl splatný nejpozději dne 15. 2. 2021 má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku 4 530 Kč za dobu od 7. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši 2 316 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 864 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 2 364 Kč (3× 300 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 300 Kč za kvalifikovanou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé a 300 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 10. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).