24 C 184/2022-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 23.6.2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném přispívat na její výživu od 23.6.2022 částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Tvrdila, že je rozvedená, má základní vzdělání, pět let je v evidenci Úřadu práce v Bohumíně jako uchazečka o zaměstnání, splňuje podmínky pro invaliditu I. stupně a jejím jediným příjmem je příspěvek na živobytí ve výši 3 800 Kč. 2. Žalovaný na svou obranu uvedl, že žalobkyně byla zdravá až do doby, kdy se odstěhovala s jeho bratrem. Oba pili alkoholické nápoje, bratr nyní z důvodu pití zemřel. Žalovaný bydlí u své tety, kde má svůj pokoj. Pobírá důchod ve výši 13 000 Kč. Podílí se na nákladech na bydlení a službách. Starají se o něj, když mu pomáhají s nákupy a obstaráváním dalších věcí. 3. Žalobkyně se z jednání omluvila z důvodu úmrtí přítele. Souhlasila s tím, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27.8.2020, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že manželství účastníků, uzavřené dne [datum], bylo rozvedeno pravomocně ke dni 30.9.2020. V rámci rozvodu žalobkyně uvedla, že sňatek s žalovaným jí doporučili její rodiče, když zůstala sama, neměla kde bydlet a žila ze sociálních dávek. Chtěli, aby se provdala za žalovaného, protože měl byt a práci. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že už po půl roce od svatby žalobkyně zjistila, že si s žalovaným nerozumí, hádali se, což vedlo k tomu, že se žalobkyně ze společné domácnosti v červenci 2017 odstěhovala ke svojí kamarádce. Manželství bylo bezdětné. Z posudku o invaliditě ze dne 20.9.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně je pro diabetes, hypertenzi, astma a obezitu invalidní v I. stupni. Z odpovědi Úřadu práce ČR ze dne 1.7.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl naposledy veden na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání od 21.10.1996 do 13.8.1997, žalovaná od 17.2.2020 do 14.2.2022, kdy byla sankčně vyřazena z důvodu nedostavení se na úřad práce ve stanoveném termínu. Ze zprávy OSSZ v Karviné ze dne 1.7.2022 bylo zjištěno, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu ve výši 14 109 Kč měsíčně, kdy po exekuční srážce ve výši 1 678 Kč měsíčně činí měsíční výše 12 431 Kč. 5. Podle § 760 odst. 1 občanského zákoníku není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. 6. Listinami bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela manželství s žalovaným z důvodu, že neměla kde bydlet a žila ze sociálních dávek. S žalovaným si nerozuměla a v roce 2017 se odstěhovala ze společné domácnosti ke své kamarádce. Posléze žila s bratrem žalovaného. Z evidence uchazečů o zaměstnání byla sankčně vyřazena. 7. Na základě prokázaných skutečností dospěl soud k závěru, že neschopnost žalované sama se živit nemá původ v manželství ani v souvislosti s ním, a proto žalobu na placení výživného ve výši 5 000 Kč zamítl. Lze dodat, že soud ve smyslu § 760 odst. 2 občanského zákoníku přihlédl také k délce trvání manželství, k délce doby po rozvodu manželství a také k tomu, že žalobkyně si mohla opatřit svému zdravotnímu stavu přiměřené zaměstnání, byla však z evidence nezaměstnaných sankčně vyřazena. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovaný se nákladů řízení vzdal.