28 C 170/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 222 254,53 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 3. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvou [číslo], dle níž žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného [číslo] Ž alovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle Smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Splácel-li žalovaný řádně a včas, tj. ve sjednané výši a dnech splatnosti, bude výše poslední anuitní splátky stejná nebo nižší nežli je sjednaná výše anuitní splátky, v opačném případě bude výše poslední anuitní splátky vyšší, nežli je sjednaná. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 12,90 % ročně. Žalovaný celkem uhradil 7 885 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 50 681,04 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 42 115,00 Kč, poplatky ve výši 1 612,00 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 9. 3.2023 na částku 4 591,71 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 9. 3. 2023 na částku 2 362,33 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 43 727,00 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 43 727 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého úvěru včetně příslušenství, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný jako klient uzavřel dne 25. 3. 2020 s žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 50 000 Kč, peněžní prostředky mohou být čerpány ke dni 25. 3. 2020, a to jednorázově. Žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky na účet č. [bankovní účet]. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 12,90% ročně. Žalovaný se zavazuje splácet úroky a jistinu v 96 měsíčních anuitních splátkách vždy do 15. dne v měsíci ve výši 835 Kč, první splátka bude splatná den 15. 4. 2020 a poslední dne 15. 3. 2028. 6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně posuzovala před uzavření smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, že vyšla z informací od žalovaného, které byly uvedeny v žádosti o poskytnutí úvěru, což byly následující informace. Žalovaný je svobodný, vyučený a je zaměstnaný, bydlí v nájmu, výše příjmu ze zaměstnání činí 25 232 Kč, pravidelné měsíční výdaje má ve výši 1 500 Kč a měsíční splátky úvěrů, leasingů a splátkové prodeje celkem ve výši 2 275 Kč. Je uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřován z historie běžného účtu. Žalobkyně dále předložila listinu„ Informace z Credit Burreau“, z této listiny soud zjistil, že žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti informace, že žalovaný má jeden spotřebitelský úvěr, který mu byl poskytnut dne 5. 2. 2020 nesplacená jistina činní 218 400 Kč a výše splátky 2 275 Kč, výše jistiny bez úroku činí 150 000 Kč, splatnost 15. 2. 2028. Z listiny označené jako„ výpis z bú – přijaté platby“ soud zjistil, že na účet [číslo] vedený na jméno žalovaného, byly připisovány měsíční platby od„ ČSAD [obec]“ ve výši 25 232 Kč (9. 3. 2020), ve výši 23 551 Kč (7. 2. 2020), 25 991 Kč (8. 1. 2020). 7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že je vedený na jméno žalovaného a dne 25. 3. 2020 byla čerpána částka 50 000 Kč s označením čerpání úvěru [bankovní účet]. 8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 7. 2022 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 24. 7. 2022, výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa], jak bylo zjištěno z kopie zásilky, a současně se jedná o adresu, kterou žalovaný uvedl jako adresu pro doručování (zjištěno z listiny„ žádost o změnu zasílací adresy ze dne 4. 6. 2021“). 9. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 15. 2. 2023 k uhrazení dluhu před podáním žaloby. 10. S ohledem na níže uvedené právní posouzení soud nehodnotí další listinné důkazy předložené žalobkyní, neboť z nich neučinil žádná právně relevantní zjištění. 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 3. 2020 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. 12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno pov