28 C 218/2023-21 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na zahájení řízení ze dne 26. 7. 2023, došlým soudu téhož dne, se domáhal manžel [celé jméno manžela], aby jeho manželství s [celé jméno manželky], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Horšovský Týn, bylo rozvedeno, neboť s ohledem na společné vzájemné dlouhodobé odcizení a odloučení mezi manžely, je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé nemají žádné společné děti. 2. Manželka s rozvodem souhlasila a k návrhu manžela se připojila, nesouhlasila s manželem uváděnými důvody, pro které došlo k jejich odloučení a odcizení, když jako hlavní příčinu shledává známost manžela s jinou ženou. 3. K projednání věci o rozvod manželství soud nařídil jednání, které se konalo 15. 11. 2023. 4. Soud po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků, a ze skutečností zjištěných z výpovědí účastníků, zjistil tyto rozhodné skutečnosti, které jsou závěrem o skutkovém stavu. 5. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem Horšovský Týn. Z informačního systému Ministerstva vnitra ČR soud zjistil, že účastníci jsou státními občany České republiky, nemají společné nezletilé děti. Ze shodného tvrzení účastníků a z výpovědí účastníků má soud za prokázáno, že poslední společné bydliště měli na adrese [adresa manžela a manželky], manželé spolu žili společně v Karviné do roku 2016, manželka pak žila ve Vránově, do Karviné dojížděla, stejně tak do Vránova dojížděl manžel. V roce 2019 utrpěl manžel úraz nohy a do Vránova proto nemohl dojíždět. Z výpovědi manžela vzal soud za prokázané, že manžel negativně pociťoval, že když utrpěl úraz nohy, manželka za ním do Karviné nejezdila, neposkytla mu pomoc v nemoci, o té doby ji už nevnímá jako manželku z jeho strany došlo k úplnému citovému odcizení. To bylo podpořeno také tím, že když přijel do Vránova, tak v jejich ložnici byla společná postel rozdělena na dvě samostatné. V domě se necítil dobře, připadal si jako cizí člověk na návštěvě. I proto, že mu manželka několikrát, když tam chtěl přijet, řekla, že to nejde, protože bude na návštěvě někdo jiný, začal do Vránova jezdil čím dál sporadičtěji. Naposledy tam byl v červenci tohoto roku. Z výpovědi manželky vzal soud za prokázané, že zpočátku, když se přestěhovala do Vránova jezdila do Karviné každý měsíc, později z pracovních důvodů dojížděla méně často, ale s manželem byli s častém telefonickém kontaktu. Za manželem přestala do Karviné jezdit ještě před jeho úrazem v roce 2019 a to z důvodu, že měla dojem, že ve společném bytě má manžel často jinou ženu. S manželem se problémy pokoušeli řešit, ale neúspěšně. Důvodem ztráty i posledního citového pouta k manželovi, bylo jeho sdělení, že by se zařídí tak, že bude žít dva životy, jeden v Karviné, bez ohledu na ni a druhý s ní, když za ní přijede do Vránova, to pociťovala jako hlubokou zradu. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že účastníci spolu nežijí jako manželé a bydlí odděleně. Příčinou rozvratu soužití manželů byla vzájemná ztráta důvěry a neslučitelnost představ o společném životě. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny. 8. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků může být rozvedeno, jelikož bylo prokázáno, že manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení, když mezi manžely došlo ke ztrátě vzájemné důvěry, která je esenciální, nutnou, podmínkou funkčního partnerského vztahu, a k trvalému citovému odcizení, a ani jeden z manželů si obnovení společného soužití nepřeje. Současně nebyly v řízení tvrzeny ani jinak nevyšly v řízení najevo žádné skutečnosti, které by zakládaly zákonnou překážku rozvodu manželství podle ust. § 775 odst. 2 o. z. 9. Soud proto rozhodl manželství účastníků rozvedl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.