108 C 404/2023-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 24 420 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , byla dne 12. 7. 2021 uzavřena Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Kromě vrácení poskytnuté částky se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli sjednaný úrok a poplatky. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 12. 7. 2021 (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené s příjmem ve výši 8 300 Kč a měsíčními výdaji 7 420 Kč. Výše příjmu osoby žijící s ní ve společné domácnosti činí 24 583 Kč. Použitelná výše příjmu celé domácnosti činí 19 783 Kč a výdaje celé domácnosti 13 100 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobkyně ověřil z výpisu z bankovního účtu. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr v poskytnuté výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Žádosti o úvěr. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Na úhradu svých závazků zaplatila pouze 12 468 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny, sjednaných úroků a poplatků, smluvní pokuty ve výši 24 420 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023.2. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 12. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu se úrokem a dalšími úhradami v celkové výši 27 888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Na úhradu úvěru zaplatila žalovaná celkem částku 12 468 Kč jak má soud za prokázáno z přehledu plateb. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaná v ní uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 300 Kč. Žije s přítelem, který dosahuje příjmu ve výši 24 583 Kč měsíčně. Doložila výpis z bankovního účtu, pracovní smlouvu partnera a jeho výplatní pásky. Dále uvedla, že bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Výdaje rodiny za bydlení činí dle jejího prohlášení 2 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 10 000 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 000 Kč měsíčně a srážky ze mzdy 100 Kč. Dne 2. 8. 2023 uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka, jak má soud za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky do 16. 11. 2023, jak má soud za prokázáno z předžalobní výzvy a podacího lístku.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 14 měsíců formou sjednaných splátek spolu s další částkou ve výši 12 888 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soudem zjištěný způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zejména v otázce výdajové se věřitel spokojil pouze s tvrzeními žalované, v části příjmové pak zohlednil i příjmy partnera žalované, který však není smluvní stranou smlouvy. Úvěr poskytl žalované, jejímž jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 8 300 Kč. Žalobkyně, ač soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytla soudu žádné další důkazy k prokázání jejího tvrzení, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložit před uzavřením smlouvy odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Poskytovatel úvěru tak poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 téhož zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 12 468 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 532 Kč, neboť žalovaná částku 12 468 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 17. 11. 2023 po uplynutí lhůty obsažené v předžalobní výzvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plnou z neplatně uzavřené smlouvy.4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků prá