109 C 154/2024-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 15 495,30 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 495,30 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 70,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 982,06 Kč a částku 170,45 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkově uhradit částku 41 820 Kč. Před uzavřením smlouvy byla prověřována solventnost žalovaného. Žalovaný však nahradil řádně a včas, když uhradil pouze 10 380 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá nesplacené jistiny 15 495,30 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 732,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 9 707,06 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 446,10 Kč, inkasního poplatku 3 058,82 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 37,36 Kč za období od prvého dne prodlení po celkové splatnosti závazku, to je od 21. 10. 2023 do 1. 11. 2023 z částky 15 495,30 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě o úvěru sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně se tak domáhá částky 170,45 Kč za období od 21. 10. 2023 do 1. 11. 2023 z částky 15 495,30 Kč.2. Žalovaný se v žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit také úrok ve výši 1 221 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 13 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 3 199 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 4 000 Kč, celkem v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze 20. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 26 000 Kč, za bydlení platí 3 000 Kč, za dopravu, jídlo, osobní náklady 4 250 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 5 460 Kč. Je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž se jedná o částku 43 192,06 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek.7. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala dle ust. § 1879 o.z. smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela společnost , právnická osoba, . dne 6. 12. 2023, kdy pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně prokazovala, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dle ust. § 2395 o.z. smlouvu o úvěru dne 20. 5. 2022. Bylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, do dispozice žalované se dostala částka 20 000 Kč. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost dlužníka. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V daném případě se právní předchůdkyně žalobkyně však spokojila s pouhým prohlášením žalovaného. Navíc nepátrala v žádných registrech, jako je například insolvenční rejstřík, rejstřík vedených exekucí, respektive toto nebylo prokázáno. Pokud by žalobkyně pátrala z vlastní iniciativy, zjistila by, že proti žalovanému bylo vedeno minimálně jedno exekuční řízení, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 127 EXE 932/2020, kde je žalovaný, je v postavení povinného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však zavázal žalovaného k vydání částky, o kterou se bezdůvodně obohatil, když mu bylo plněno z neplatné smlouvy. Žalovaný měl k dispozici částku 20 000 Kč, z tvrzení vyplývá, že uhradil částku 10 380 Kč. Proto soud zavázal žalovaného k vydání rozdílu ve výši 9 620 Kč. Splatnost dluhu byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 4. 3. a 9. 4. 2024 byla dle podacího lísku dána k poštovní přepravě 10. 4. 2024. Žalovaný je tak povinen plnit 22. 4. 2024, den následujícím se dostává do prodlení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.