109 C 165/2024-59 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 38 782 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 748,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 928,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 532,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 21,35 % ročně z částky 19 532,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 80 699 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 562,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 619,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 43 398,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 20,94 % ročně z částky 43 398,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zároveň uhradit částku 19 282 Kč za úroky, částku 1 500 Kč poplatek za zpracování půjčky. Žalovaný nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Společnost , právnická osoba, a žalovaný den 23. 6. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok 37 412 Kč a poplatek 1 500 Kč za zpracování půjčky. Žalovaný uhradil pouze 8 632 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný jako druh bydlení uvedl, že je spoluvlastník, je svobodný, má učňovské vzdělání, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník. Jeho příjem činí 21 621 Kč, další příjem domácnosti 10 000 Kč. Je zaměstnán od 1. 9. 2020 na dobu neurčitou. Externí splátky činí 2 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jako druh bydlení je spoluvlastníkem, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracuje na plný pracovní úvazek jako zedník, je zaměstnán od 1. 9. 2020 na dobu neurčitou. Jeho příjem činí 17 400 Kč měsíčně, další příjem domácnosti 3 000 Kč. Externí splátky činí 2 000 Kč, interní splátky 4 316 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 6. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 37 412 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč. Dluh měl být uhrazen ve 21 měsíčních splátkách po 4 316 Kč, poslední splátka měla činit 4 301 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 19 282 Kč a poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč. Dluh měl být uhrazen ve 21 měsíčních splátkách po 1 942 Kč, poslední splátka měla činit 1 942 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Z přiloženého seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny také pohledávky za žalovaným pod č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, .6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala dle ustanovení § 1879 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že byly postoupeny také pohledávky za žalovaným. Dále žalobkyně předložila smlouvy o úvěrech ze dne 23. 6. 2021 a 4. 10. 2021. Smlouvy byly uzavřeny dle ustanovení § 2395 o. z. Jedná se však o spotřebitelský vztah a žalobkyně je povinna tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o úvěrech řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26, však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně pouze všeobecně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného. Netvrdila konkrétně, jak v tomto případě bylo činěno. K důkazu byly předloženy zákaznické karty ze dne 22. 6. 2021 a 4. 10. 2021. Z těchto zákaznických karet vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s odhadovanými měsíčními výdaji, jaké žalovaný uvedl. Je zcela nepravděpodobné, že by žalovaný v roce 2021 pokryl své základní životní potřeby, jako je bydlení, dojíždění do zaměstnání, strava, ošacení atd. za 5 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna sama prověřovat finanční situaci žalovaného, např. pátrat v různých registrech, jako je insolvenční rejstřík, popř. rejstřík vedených exekucí. Žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., tvrzení ani důkazy však nedoplnila. S ohledem na výše uvedené jsou tak smlouvy o úvěrech dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné. Soud však zavázal žalovaného k vydání jistiny. U smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2021 bylo prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostalo 20 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 2 000 Kč, soud tak zavázal žalovaného k vydání částky 18 000 Kč. U smlouvy ze dne 23. 6. 2021 bylo prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostala částka 49 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 8 632 Kč, soud tak zavázal žalovaného k vydání částky 40 368 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 28. 3. 2024 se dle podacího lístku dostala k poštovní přepravě stejného dne. Dne 9. 4. 2024 je žalovaný tak povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na splatnost činily 14,75 % ročně. Soud však nemůže překročit žalobní návrh, a proto úroky z prodlení byly přiznány ve výši 8,5 % a 11,75 %, ročně, jak se žalobkyně domáhala. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše uvedené odůvodnění.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného byl vyšší, tomuto však nevznikly žádné prokazatelné náklady řízení.