109 C 172/2024-52 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 73 771,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 400,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 347,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 36 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 20,88 % ročně z částky 36 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 27. 2. 2021 smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřována solventnost žalované. Žalované bylo poskytnuto 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala s touto částkou uhradit úroky ve výši 29 811 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za komfortní splácení 7 200 Kč. Žalovaná uhradila pouze 4 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 36 000 Kč dlužné jistiny, poplatku 37 771,12 Kč, kapitalizovaných úroků 6 347,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 400 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena také pohledávka za žalovanou.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 2. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Žalované bylo poskytnuto 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit také úrok ve výši 29 811 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za komfortní splácení 7 200 Kč. Dlužná částka 81 220 Kč měla být uhrazena formou splátek.5. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, se základním vzděláním, pracuje jako podnikatel. Její příjem činí 70 168 Kč, její odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč.6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamem postoupených pohledávek, když smlouvu dle ustanovení § 1879 o. z. uzavřela společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze předložila zákaznickou kartu. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , zejména bodu 26, však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala různé registry jako registr vedených exekucí či insolvenční rejstřík. Právní předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila se zcela neurčitým údajem o výdajích žalované, která uvedla, že její veškeré odhadované měsíční výdeje činí 10 000 Kč. Žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Tvrzení však nedoplnila, důkazy nenavrhla. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 o.s.ř. neplatná. Soud tak zavázal žalovanou k úhradě jistiny, když však z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná z titulu smlouvy o úvěru uhradila částku 4 000 Kč, proto z poskytnuté částky 40 000 Kč byla částka 4 000 Kč odečtena. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku 36 000 Kč. Splatnost byla stanovena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když z podacího lístku bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu ze dne 28. 3. 2024 byla stejného dne dána k poštovní přepravě. Žalovaná je tak povinna plnit 9. 4. 2024, dnem následujícím se dostává do prodlení. Zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v době splatnosti činil 14,75 % ročně. Soud však nemůže překročit žalobní návrh, proto byla žalovaná zavázána k úhradě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, jak se žalobkyně domáhala. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, žádné prokazatelné náklady řízení však nevznikly.