109 C 91/2024-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 85 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 312,5 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 728,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok 20,74 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 19. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zároveň uhradit úrok ve výši 8 500 Kč, poplatek za administrativní činnost 10 000 Kč, poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 28 500 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 11 400 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá jistiny 50 000 Kč, částky 35 600 Kč úhrad za služby, kapitalizovaných úroků 8 728,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků 6 312,50 Kč. V průběhu řízení žalobkyně žalobu částečně omezila co do kapitalizovaného úroku od 3. 8. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 1 690,10 Kč a úroků ve výši 5,74 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. V této části bylo řízení zastaveno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 50 000 Kč, žalovaný se zavázal s touto částkou uhradit úrok 8 500 Kč, administrativní poplatek 10 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 28 500 Kč. Částka měla být uhrazena v 80 týdenních splátkách po 1 213 Kč, poslední splátka pak ve výši 1 173 Kč. Z karty zákazníka k tomuto úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v samostatné domácnosti, v domácnosti žije také jiný rodinný příslušník, žalovaný je zaměstnán jako dělník, jeho příjem činí 19 500 Kč, nájem činí 6 590 Kč, inkaso 1 053 Kč. Z těchto poplatků žalovaný hradí jednu třetinu, tedy 2 548 Kč, jeho výdaje za telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení činí 3 500 Kč.4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek.6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1882 odst. 2 o. z., kdy původní věřitel, společnost , právnická osoba, oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dále žalobkyně prokazovala a tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto prokazovala listinou - smlouvu o úvěru ze dne 19. 1. 2021. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně, ač poučena, tvrzení o tom, jak konkrétně prověřovala solventnost žalovaného, nedoplnila, důkazy nenavrhla. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015, zejména bodu 26., vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak neměla spokojit s pouhým prohlášením žalovaného. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně pátrala v rejstřících, například exekučním, či v rejstřících, které evidují bankovní či nebankovní půjčky, zjistila by, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení (u zdejšího soudu například pod sp. zn. 126 EXE 1977/2019, 125 EXE 2071/2017, 125 EXE 1304/2017, 127 EXE 2227/2015, 126 EXE 1731/2014). Smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud proto zavázal žalovaného k vydání rozdílu mezi částkami, které fakticky dostal a uhradil. Do dispozice žalovaného se dostala částka 50 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 11 400 Kč, soud tak odečetl uhrazenou částku od poskytnuté a zavázal žalovaného k vydání částky 38 600 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 6. 2023 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě stejného data, 3. 7. 2023 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.