112 C 191/2023-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou 21,69 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, s odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, , za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , s poplatkem za životní pojištění ve výši , částka, a za asistenční služby ve výši , částka, . Celková částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaný však sjednané splátky neuhradil zcela, celkem zaplatil , částka, . Původní věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného včetně dokladů vyžádaných od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho a žalobkyně po něm požaduje úhradu částky , částka, , z toho dlužná jistina činí , částka, a dlužné úhrady za služby činí , částka, (poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za životní pojištění a poplatek za asistenční služby). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně požaduje také smluvené úroky a zákonné úroky z prodlení z neuhrazené jistiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (Fajnpůjčka) uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, s úrokovou sazbou 32,15 % ročně (v případě smlouvy na 60 týdnů), s administrativním poplatkem ve výši , částka, , s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , s poplatkem za pojištění , částka, a s poplatkem za asistenční služby ve výši , částka, (žalovaný požádal o zařazení do pojistného programu a do programu poskytování asistenčních služeb dne , datum, ). Celkem měl žalovaný uhradit částku , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněžních prostředků dle smlouvy. V souvislosti s uzavíráním smlouvy byla zástupcem věřitele dne , datum, sepsána karta zákazníka, z níž bylo zjištěno, že obsahuje osobní údaje žalovaného, údaj o tom, že je svobodný, bydlí v samostatné domácnosti, nejsou však uvedeny žádné údaje o partnerce či nezaopatřených dětech, u zdroje příjmů žalovaného je uvedeno, že je OSVČ a jeho pracovní poměr (jako zedník) je na dobu neurčitou od , datum, s tím, že jako zaměstnavatel je uveden sám žalovaný. Jeho čistý příjem činí , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, , jeho osobní výdaje činí , částka, , další výdaje (sociální, zdravotní pojištění atd.) činí , částka, , takže celkové výdaje žalovaného činí , částka, a zbývá mu použitelný příjem v částce , částka, . Žalovaný měl při sepisu žádosti předložit výplatní pásky a nájemní smlouvu.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni své pohledávky za dlužníky ze smluv o půjčce a spotřebitelském úvěru specifikované v Seznamu pohledávek, přičemž byla postoupena i pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy, jak bylo zjištěno z obsahu této smlouvy včetně přílohy k ní.5. Původní věřitel vyhotovil oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , v němž informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši , částka, žalobkyni, které má žalovaný dlužné částky uhradit do 10 dnů od obdržení dopisu. Nebylo však prokázáno odeslání tohoto dopisu žalovanému původním věřitelem.6. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, zaslanou žalovanému doporučeně dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě částky , částka, z neuhrazené smlouvy č. , hodnota, s termínem úhrady do , datum, , jak bylo zjištěno z této výzvy a podacího lístku.7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný je měl vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky ve sjednaných týdenních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil , částka, . V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z této smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu tohoto učinila nedostatečně. Z evidenční karty klienta je zřejmé, že žalovaný měl zástupci původního věřitele předložit k prokázání svých příjmů ve výši , částka, výplatní pásky a k prokázání svých výdajů nájemní smlouvu, které však soudu předloženy nebyly, ačkoli povinnost k uchování dokumentů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá z ustanovení § 78 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a tuto povinnost má také právní nástupce poskytovatele spotřebitelského úvěru (§ 78 odst. 5 tohoto zákona). Ve vztahu k příjmům žalovaného není zřejmé, zda žalovaný pracoval jako OSVČ či v zaměstnanec. Soud pochybuje, že v případě výkonu podnikatelské činnosti by žalovaný věřiteli předkládal své výplatní pásky. Zdroj příjmů by bylo možno osvědčit a prokázat jiným způsobem (např. daňovým přiznáním). Žádné listiny k této skutečnosti však soudu předloženy nebyly. Dle názoru soudu nebyly ani náležitě zjištěny osobní poměry žalovaného, zejména skutečnost, zda má nějaké vyživovací povinnosti, popř. v jaké výši. Žalobkyně dále pouze v obecné rovině tvrdila, že úvěruschopnost je možno prověřit také nahlédnutím do databází, je-li to nezbytné, avšak není zřejmé, zda původní věřitel i v tomto případě nahlížel před sjednáním smlouvy do příslušných databází, zejména insolvenčního rejstříku či evidence exekucí. Soud má za to, že není dostatečné posouzení úvěruschopnosti, pokud se věřitel spokojí pouze s prohlášením spotřebitele o jeho příjmech a výdajích, avšak tyto řádně neprověří. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nepředložila.9. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a dostatečně, a je proto nutno dospět k závěru, že tato smlouva je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu ustanovení § 580 o. z. a § 588 o. z., k níž soud přihlíží i bez návrhu. Poskytla-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku17 , částka, , pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí z