112 C 202/2023-44 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 ve znění jejího upřesnění ze dne 17. 1. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 86 069 Kč s úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 30. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu úrokem v pevné výši 8 155 Kč, dále s částkou 24 850 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru, částkou 3 665 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a s částkou 7 350 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celková částka 79 020 Kč měla být uhrazena v hotovosti ve 20 měsíčních splátkách po 3 951 Kč nejpozději do 30. 1. 2023. Věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované a také nahlédnutím do veřejných registrů. Bylo zjištěno, že je žalovaná zaměstnána s příjmem 18 067 Kč, bydlí v pronajmu, její výdaje činí 14 587 Kč a nemá vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 25. 1. 2023 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru ve výši 30 771,96 Kč úročí od 30. 1. 2023 úrokem ve výši 25 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 771,96 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 6 124,36 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 21 246,26 Kč, za administrativní činnost ve výši 3 142,60 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 284,12 Kč, dále smluvní pokutu za dobu od 31. 7. 2021 do 7. 2. 2023 ve výši 18 500 Kč (sjednanou ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s jakoukoli splátkou), úrok vyčíslený od 31. 1. 2023 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 8 636,23 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 4 887,38 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 771,96 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 36 896,32 Kč (dlužná jistina s úroky) od 12. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2021 bylo zjištěno, byla sjednána mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované při podpisu smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná jej měla vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou sjednanou na dobu určitou (ve výši 25 % ročně), a současně uhradit úroky v celkové výši 8 155 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 24 850 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 665 Kč a inkasní poplatek 7 350 Kč. Celkem mělo být uhrazeno na nákladech spotřebitelského úvěru 44 020 Kč a žalovaná měla vrátit 79 020 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 3 951 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí poskytnutého úvěru. , adresa, se smlouvou byl žalované předán předpis splátek k této smlouvě. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr uhradila za dobu od 31. 5. 2021 do 25. 1. 2023 v měsíčních splátkách celkovou částku 11 451 Kč (1 x 3 951 Kč, 11 x 500 Kč a 2 x 1 000 Kč).4. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 5. 2021 soud zjistil, že byla sepsána pro účely spotřebitelském úvěru v částce 25 000 Kč, obsahuje osobní údaje žalované, údaj o tom, že je vdaná, nevyživuje žádné děti do 26 let, bydlí v nájemním bytě. Je zaměstnaná u společnosti MW Dias a.s. na dobu určitou od 7. 1. 2021 do 31. 1. 2021 a její čistý příjem činí 18 067 Kč, což mělo být doloženo výplatním páskem a pracovní smlouvou. U běžných měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení a energie činí 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3 860 Kč, srážky ze mzdy, výživné činí 2 523 Kč a měsíční splátky stávajících půjček činí 5 204 Kč, takže celkové výdaje činí 14 587 Kč měsíčně a žalovaná má použitelný měsíční příjem 3 480 Kč. Dluhy žalované byly uvedeny u ECFS (tedy zřejmě u původního věřitele) v nesplacené výši 6 154 Kč a 26 853 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. , hodnota, v této smlouvě, přičemž z přílohy č. , hodnota, vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy.6. Společnost , právnická osoba, . dne 15. 8. 2023 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky pro žalovanou, avšak nebylo prokázáno její odeslání žalované.7. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 1. 11. 2023 žalované zaslána doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 103 744,56, a to do 16. 11. 2023.8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované na její požádání finanční prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 79 020 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 3 951 Kč, přičemž z listinných důkazů vyplývá, že uhradila pouze 11 451 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. Z žádosti o úvěr je zřejmé, jaké doklady měl mít věřitel k dispozici, konkrétně výplatní lístek a pracovní smlouvu, tyto listiny soudu předloženy nebyly. Ve vztahu k výdajům byly sice zjišťovány náklady na bydlení (nebylo však ověřeno, zda skutečně činí pouze částku 3 000 Kč), další potřeby žalované, jakož i její další závazky, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem byly věřitelem ověřovány, zejména pokud jde o náklady na bydlení v částce 3 000 Kč, přičemž doklady k těmto výdajům mohla žalovaná předložit bez větších obtíží, neboť se jedná o běžně dostupné listiny (nájemní smlouva, evidenční list, či doklad o platbách SIPO). Není také zřejmé, zda původní věřitel zjišťoval a vyhodnotil, jak dlouho bude splátkové zatížení z jiných závazků žalované trvat a z jakého důvodu jsou žalované prováděny srážky ze mzdy. Nebylo prokázáno ani to, že by původní věřitel nahlížel do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, jak je tvrzeno žalobkyní. Za situace, kdy měla mít žalovaná po prověření úvěruschopnosti, jak je uvedeno výše, použitelný měsíční příjem ve výši 3 480 Kč, je zcela zřejmé, že tento příjem nemohl stačit na úhradu sjednaných splátek úvěru v částce 3 951 Kč měsíčně po dobu 20 měsíců.10. Žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit a předložit další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení,