21 C 159/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 63 041,86 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 14. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“ nebo „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit dlužnou částku navýšenou o poplatek zahrnující úrok ve 12měsíčních splátkách po 7 190 Kč. Splátky však žalovaný nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši , částka, . Původní věřitel pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku [§ 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)].4. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. (V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel): Žalovaný jako zákazník a společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřeli dne 14. 11. 2021 smlouvu na formuláři označeném jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy žalovaný převzal od společnosti , právnická osoba, v hotovosti při podpisu smlouvy částku 49 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 725 Kč, celkem 76 189 Kč ve 12měsíčních splátkách po 7 190 Kč. Součástí měsíční splátky bylo pojistné za sjednané doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč měsíčně. Celková dlužná částka včetně pojistného činila 12 x 7 190 Kč, tedy celkem 86 273 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 11. 2021). Před uzavřením této smlouvy žalovaný vyplnil formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. , právnická osoba, uvedl, že má měsíční příjem ve výši 13 300 Kč, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně, celkem tedy 33 300 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v odhadnuté výši 1 000 Kč (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 11. 2021).5. Původní věřitel vyplatil žalovanému částku 49 000 Kč a žalovaný zaplatil v nepravidelných splátkách částku 21 200 Kč. (Tabulka umoření). Žalobkyně jako postupník a původní věřitel , právnická osoba, jako postupitel uzavřeli smlouvu, podle které původní věřitel převedl pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznam postoupených pohledávek). Původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni v dopise ze dne 29. 9. 2023. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a podací lístek). Před podáním žaloby zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. (Předžalobní upomínka ze dne 15. 2. 2024, podací lístek ze dne 15. 2. 2024).6. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj skutkový závěr ve věci, který posoudil následovně: Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni podle smlouvy uzavřené ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Žalobkyně proto byla oprávněna k podání této žaloby.7. Žalovaný v postavení spotřebitele a původní věřitel v postavení podnikatele uzavřeli smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, podle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Bylo tedy povinností soudu posoudit, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 31. 3. 2024).9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jeho prohlášení o příjmech. Příjmy domácnosti ani výdaje žalovaného (či jeho domácnosti) ověřovány nijak nebyly. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného důkladně. Důsledkem porušení této povinnosti je (absolutní) neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že „[…] poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).10. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (49 000 Kč 21 200 Kč). v měsíčních splátkách (nové době splatnosti), neboť spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, tedy 3 dnů od právní moci rozsudku § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)]. Ohledně prokázání této skutečnosti leží důkazní břemeno na žalobkyni, nikoli na žalovaném, a to v souladu s pravidly dělení důkazního břemene. Soud proto stanovil novou dobu splatnosti nikoli jednorázově, ale ve splátkách.11. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl.12. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 522 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 3 153 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 631 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na www.nsoud.cz).