28 C 16/2024-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 19. 12. 2023 domáhala, aby byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 25 898 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 065 Kč za dobu od 1. 8. 2022 do zaplacení, a z částky 20 833 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaná užívala byt ve vlastnictví žalobkyně na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2018, nájem skončil uplynutím sjednané doby ke dni 31. 7. 2022, avšak žalovaná byt nevyklidila a neodevzdala žalobkyni, a byt bez právního důvodu užívala až do 1. 12. 2022. Žalovaná částka je tvořena nedoplatkem z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 5 065 Kč a dále náhradou za užívání bytu za období od 1. 9. 2022 do 1. 12. 2022 ve výši sjednaného nájemného, celkem 13 898 Kč, a dluhem za skutečně spotřebované služby za užívaní bytu v období od 1. 1. 2022 do 1. 12. 2022 ve výši 6 935 Kč. Žalovaná dluh písemně uznala co do předmětu a výše.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že doložila potvrzení o uhrazení částky 25 898 Kč platbou bankovním převodem ze dne 8. 1. 2024.3. Žalobkyně vzala podáním ze dne 29. 1. 2024 žalobu částečně zpět, co do částky 25 898 Kč a požadovala dále zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 481,57 Kč. Podáním ze dne 22. 3. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 500 Kč, z důvodu, že žalovaná tuto částku žalobkyni uhradila dne 20. 2. 2024.4. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná konkludentně (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstal nárok žalobkyně uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Z jednotlivých listinných důkazů soud učinil následují skutková zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu.7. Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli dne 20. 12. 2018 smlouvu o nájmu bytu, na základě které byla žalovaná jako nájemce oprávněna užívat byt č. 1, v domě č.p. , Anonymizováno, , č. or. 11, na , adresa, , v obci , adresa, , a povinna platit žalobkyni sjednané nájemné a plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby, které jsou specifikovány v evidenčním listu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021. Písemným dodatkem č. 1 smlouvy uzavřeným žalobkyní a žalovanou dne 31. 12. 2021 byla prodloužena doba trvání smlouvy do 30. 4. 2022 a byla změněna výše nájemného, tak že žalovaná byla povinna hradit měsíční nájemné ve výši 5 748 Kč, písemným dodatkem č. 2 smlouvy uzavřeným žalobkyní a žalovanou dne 29. 4. 2022, bylo sjednáno, že doba nájmu se prodlužuje do 31. 7. 2022. Z vyúčtování služeb a plnění spojených s užíváním bytu za období 1. 1. 2021 – 31. 12. 2021 vzal soud za prokázané, že za uvedené období činní nedoplatek na službách a plněních spojených s užíváním bytu, který užívala žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2018 částku 9 931 Kč, nedoplatek měl být uhrazen do 31. 7. 2022. Z vyúčtování služeb a plnění spojených s užíváním bytu za období 1. 1. 2022 – 1. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že za uvedené období činní nedoplatek na službách a plněních spojených s užíváním bytu, který užívala žalovaná původně na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 12. 2018 částku 6 935 Kč, nedoplatek měl být uhrazen do 31. 7. 2023. Z protokolu o převzetí/předání bytu ze dne 1. 12. 2022 soud vzal za prokázané, že žalovaná tohoto dne předala žalobkyni, vyklidila, byt č. 1 nacházející se v domě na adrese , adresa, . Žalovaná v protokolu dále písemně uznala dluh ve výši 36 799 Kč na zaplacení dlužného nájemného a úhrady plnění spojených v souvislosti s užíváním bytu, resp. z titulu nároku pronajímatele na zaplacení dlužného bezdůvodného obohacení vzniklého bezsmluvním užíváním bytu, a zavázala se dluh uhradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem lednem 2023. Žalobkyně prostřednictvím advokátky vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne 24. 11. 2023, odeslanou žalované dne 24. 11. 2023, jak soud zjistil z výzvy samé a poštovního podacího archu.8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav tak, že žalovaná užívala byt ve vlastnictví žalobkyně na základě písemné smlouvy o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a žalovaná byla povinna uhradit vyúčtování plnění spojených s užíváním bytu, která zajistila žalobkyně jako pronajímatel (§ 2247 o. z.). Po skončení doby trvání nájmu žalovaná žalobkyni neodevzdala byt, který byl předmětem nájmu, a užívala byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu. Žalovaná je tak dle § 2295 o. z., povinna uhradit žalobkyni náhradu ve výši ujednaného nájemného za dobu od skončení nájmu do doby skutečného odevzdání bytu, dále žalovaná v souvislosti s užíváním bytu po skončení nájmu čerpala plnění spojená s užíváním bytu, které hradila žalobkyně, a žalobkyně tak má dle § 2991 o. z. právo na uhrazení takto vzniklého bezdůvodného obohacení žalované. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu, je povinna uhradit žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. požadovaný úrok z prodlení, jehož výše byla určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstal právě jen nárok na úrok z prodlení z dlužných částek, které soud shledal po právu, a po právu je tak i nárok na úrok z prodlení v části ve které dosud nebyl uhrazen. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované po podání žaloby a žalovaná tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 418,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 898 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, podání žaloby a podání ze dne 29. 1. 2024), a z tarifní hodnoty ve výši 2481,57 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za podání ze dne 22. 3. 2024, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady hotových výdajů.10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná je povinna zaplatit přisouzenou náhradu nákladů řízení k rukám žalobkyniny advokátky (platební místo).