108 C 380/2024-40 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „poskytovatel úvěru“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky formou sjednaných splátek. Na úhradu svého závazku zaplatil pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně proto požaduje také zaplacení sjednaného úroku a úroku z prodlení v zákonné výši.2. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu se úrokem a dalšími úhradami v celkové výši , částka, formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Na úhradu úvěru zaplatil žalovaný celkem částku , částka, jak má soud za prokázáno z výpisu plateb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, poskytovatel úvěru postoupil pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne , datum, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů a oznámení ze dne , datum, . Výzvou k plnění ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z nesplaceného úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, s příslušenstvím do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení výzvy a podacího lístku.3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 14 měsíců formou sjednaných splátek spolu s další částkou ve výši , částka, . Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně v řízení, přes poučení soudu, kterého se jí dostalo podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nenavrhla žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Neprokázala tak skutečnost rozhodnou pro závěr o tom, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena. Poskytovatel úvěru poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku , částka, , pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku , částka, . Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky , částka, , neboť žalovaný částku , částka, představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od , datum, , neboť k zaplacení byl žalobkyní vyzván do , datum, . Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.