115 C 101/2025-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady částky 15 800 Kč s úrokem ve výši 2 408,28 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 409,45 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2022 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které mu poskytla úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně. Následně dne 4. 7. 2023 žalobkyně navýšila úvěrový rámce na 14 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrovala žalovaného v databázích dlužníků. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 3. 3. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši 14 000 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč a výše uvedený úrok a úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky před podáním žaloby.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 20. 4. 2022 žalobkyni o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 5 000 Kč, ke své majetkové situaci uvedl, že má příjem v průměrné výši 19 942,15 Kč měsíčně, je svobodný, bydlí u rodičů, nesplácí žádné jiné úvěry.5. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti o úvěr ze dne 20. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: příjem ve výši 19 942 Kč měsíčně, výdaje stanovené dle statistického modelu ve výši 6 798 Kč měsíčně, žalovaný splácel jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 150 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného by činilo 300 Kč.6. Z Posouzení úvěruschopnost klienta k žádosti o úvěr ze dne 4. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: příjem ve výši 18 822 Kč měsíčně, výdaje stanovené dle statistického modelu ve výši 7 902 Kč měsíčně, žalovaný splácel jiné úvěry měsíčními splátkami ve výši 150 Kč a 480 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného by činilo 1 180 Kč.7. Z vyjádření žalobkyně ze dne 16. 4. 2025, v rámci kterého žalobkyně doložila pohyby na bankovním účtu žalovaného, bylo zjištěno, že v období od listopadu 2021 až březen 2022 měl žalovaný průměrný příjem ve výši 22 785,40 Kč a v období od února 2022 do června 2022 měl průměrný příjem ve výši 25 238 Kč.8. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 4. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal řádně a včas splácet vyčerpané finanční prostředky splátkami ve výši 150 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně. Z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru uzavřeném mezi účastníky řízení dne 4. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně navýšila úvěrový rámec na 14 000 Kč.9. Z dopisu ze dne 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru ze Smlouvy.10. Z dopisu ze dne 3. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s jeho splácením a vyzvala ho k okamžitému zaplacení celého úvěru.11. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 14 000 Kč.12. Z dopisu ze dne 24. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, lhůta k plnění byla stanovena 7 dnů ode dne doručení výzvy. Z potvrzení o podání bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal dne 29. 10. 2024 poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.13. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištěno významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.14. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Dne 20. 4. 2022 žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti úvěr formou úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč, následně ke dni 4. 7. 2023 navýšila úvěrový limit na 14 000 Kč. Průměrný příjem žalovaného v rozhodné době byl ve výši 22 785,40 Kč a v době navýšení úvěrového limitu na 14 000 Kč činil 25 238 Kč. Žalovaný se zavázal hradit vyčerpané finanční prostředky splátkami ve výši 150 Kč měsíčně. Žalovaný vyčerpal částku 14 000 Kč, kterou nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.18. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěrový limit v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádný důkaz na podporu tvrzení o zkoumání pasivní majetkové stránky žalovaného v rozhodné době. V této oblasti si žalobkyně vystačila s částkou, kterou určila na základě statistických dat, aniž by znala skutečné výdaje žalovaného. Žalobkyně dále neprokázala, že by lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda není nadměrně zadlužen. Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud považuje za nedostačující, a proto hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerp