115 C 108/2025-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady částky 19 076,39 Kč s úrokem ve výši 1 619,50 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 19 076,39 Kč za dobu od 1. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 003,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 076,39 Kč za dobu od 12. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2022 smlouvu o kontokorentním úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Dne 24. 4. 2023 žalobkyně navýšila úvěrový rámec na 16 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrovala žalovaného v databázích dlužníků. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 11. 4. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný vyčerpal a dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši 19 076,39 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky před podáním žaloby.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný požádal dne 24. 4. 2023 žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 19 000 Kč. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že bydlí sám, jeho náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně, průměrný měsíční příjem žalovaného je ve výši 16 658,67 Kč. Žalovaný uvedl, že nesplácí žádné jiné úvěry.5. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: příjem ve výši 16 659 Kč měsíčně, výdaje stanovené dle statistického modelu ve výši 11 326 Kč měsíčně, žalovaný splácel dva další úvěry měsíční splátkou ve výši 150 Kč.6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, (dále jen „Bankovní účet žalovaného“) za březen 2023 (měsíc před navýšením úvěrového limitu) bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 8 769 Kč, konečný zůstatek na účtu byl záporný, mínus 9 191,34 Kč.7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 4. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet vyčerpané finanční prostředky, konkrétní výše splátky sjednána nebyla, žalovaný se však zavázal uhradit čerpanou částku včetně úroku nejpozději do jednoho roku ode dne prvního čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Z Dodatku ke Smlouvě bylo zjištěno, že ho uzavřeli účastníci řízení dne 24. 4. 2023 a byl jím navýšen úvěrový limit na 16 000 Kč.8. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 19 076,39 Kč.9. Z výpisu z Bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že ke dni 31. 3. 2024 žalovaný vyčerpal částku 19 076,39 Kč.10. Z dopisu ze dne 14. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, lhůta k plnění byla stanovena 7 dnů ode dne doručení výzvy. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 18. 11. 2024 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.11. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištěno významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.12. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč, který následně navýšila na 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit řádně a včas splátky úvěru. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, jeho pravidelné měsíční výdaje stanovila na základě statistických dat. Žalovaný vyčerpal na základě Smlouvy částku 19 076,39 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěrový limit v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádný důkaz na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. důkaz prokazující jaká byla skutečná aktivní a pasivní majetková stránka žalovaného v rozhodné době. Žalobkyně předložila pouze Posouzení úvěruschopnosti klienta, kterým však majetkové poměry žalovaného prokázány nebyly. Žalobkyně neprokázala, že by znala (měla ověřeny) pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející uzavření Smlouvy a poté v době uzavření dodatku Smlouvy, kterým byl úvěrový limit značně navýšen. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že Smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Prokázáno bylo, že žalovaný vyčerpal z právního titulu Smlouvy částku 19 076,39 Kč (tj. záporný zůstatek na Bankovním účtu žalovaného), a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni jakožto dosud nesplacené jistiny poskytnutého úvěru podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost žalované částky odvíjí od dopisu ze dne 14. 11. 2024, který byl doručen žalovanému dne 21. 11. 2024 podle § 573 o. z. a ve kterém žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce 7 dnů ode dne doručení dopisu, tj. ve lhůtě do 28. 11. 2024. Ode dne 29. 11. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 026 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z celkové výše nákl