116 C 2/2025-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 6 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 11. 2023 do zaplacení, se smluvním poplatkem z prodlení 0,1 % denně ve výši 1 335 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Uvedla, že účastníci uzavřeli 26. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (dále jen „jistina“), které byly žalovanému zaslány na účet č. č. , č. účtu, dne 26. 10. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 625 Kč spolu s jistinou, celkem tedy 6 625 Kč do 25. 11. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil. Kromě jistiny a poplatku se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 1 335 Kč a 2 500 Kč za 5 odeslaných výzev po 500 Kč dle čl. 2.3 smlouvy.2. Podáním doručeným soudu 16. 1. 2025 žalobkyně doplnila a upřesnila žalobu v tom smyslu, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, má za to, že by měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil (právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil). Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Ze smlouvy o zápůjčce a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které žalovaný dle vlastní volby nastavil dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a zadal své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Smlouva byla podepsána elektroniky (PINem), který žalovanému žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, elektronický podpis). Na základě zápůjčky, která byla uzavřena 26. 10. 2023 žalobkyně žalovanému poskytla na účet, který jí sdělil, č. , č. účtu, dne 26. 10. 2023 finanční prostředky ve výši 5 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu a zprávou , právnická osoba, .). Na základě smlouvy se žalovaný zavázal uhradit kromě jistiny také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 625 Kč dne 25. 11. 2023, který byl splatný i s jistinou. Žalovaný neuhradil ničeho. Ve smlouvě účastníci v čl. 2.3 dojednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a částku vynaložených nákladů za písemné výzvy, a to za jednu 500 Kč. Žalobkyně tvrdila a soudu doložila 5 písemných výzev adresovaných žalovanému. Požadovala tak 2 500 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by výzvy byly žalovanému odeslány (bližším hodnocením shora uvedeného se soud nezabývá s ohledem na závěr, který níže učinil).5. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by jakoukoliv částku žalobkyni uhradil.6. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), bylo namístě, aby žalobkyně doplnila tvrzení, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nabídla důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Pokud by se žalobkyně (právní zástupce) dostavila k jednání, bylo by jí soudem uděleno v tomto směru poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se zástupce žalobkyně k jednání nedostavil, nemohl být ze strany soudu o povinnosti tvrdit a prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy poučen, když poučovací povinnost soudu se váže toliko k jednání (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010).7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. V daném případě žalobkyně nedostála odborné péče při zkoumání aktivní stránky majetkových poměrů žalovaného a úvěruschopnost nezkoumala. Poskytla-li mu tedy spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 ZoSÚ neplatná. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti takovéhoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, kdy vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci, je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, viz např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 11. 4. 2019, čj. , spisová značka, ). Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.10. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně čerpal finanční prostředky v rozsahu 5 000 Kč (tato částka byla žalobkyní zaslána na jeho účet) a tuto částku nevrátil. Soud tedy přiznal nárok na zaplacení 5 000 Kč žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a zavázal jej k úhradě 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán od 25. 10. 2024, když žaloba byla žalovanému doručena 21. 10. 2024 a dle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.