16 C 151/2018-56 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2018 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 563 807 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 135 996 Kč ode dne 10. 3. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že půjčoval žalované na základě ústní smlouvy peněžité prostředky do výše 563 807 Kč a žalovaná se zavázala tento dluh splatit. Žalovaná svůj dluh uznala v uznání dluhu ze dne 10. 3. 2015.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Na jednání soudu dne 7. 2. 2025 zdůraznila, že úspěšně prošla oddlužením a byla osvobozena od placení zbývajících pohledávek. Žalobcem uplatňovaný nárok vznikl před insolvenčním řízením a měl být tudíž přihlášen do insolvenčního řízení.3. Usnesením ze dne 30. 8. 2019, č. j. , spisová značka, , bylo účastníkům oznámeno, že řízení vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , spisová značka, je dle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, přerušeno.4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, č. j. KSOS , spisová značka, -B-22 ze dne 8. 2. 2024, bylo rozhodnuto tak, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice , Jméno žalované, plněním splátkového kalendáře a dále dle výroku IV. bylo rozhodnuto, že soud osvobozuje dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v něm dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu.5. V daném případě žalobce uplatnila vůči žalované plnění z titulu tvrzené uzavřené smlouvy o zápůjčce. Řízení bylo ze zákona přerušeno pro probíhající insolvenční řízení žalovaného, kdy v insolvenčním rejstříku bylo dne 19. 9. 2018 zveřejněno usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS , spisová značka, -, právnická osoba, o úpadku žalované spojené s povolením oddlužení. Rozhodnutím o úpadku se pak přerušují soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkající se majetkové podstaty, které musí být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Následně Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 8. 2. 2024, č. j. KSOS , spisová značka, -B-22 o splnění oddlužení a osvobození dlužnice, kdy jednak vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a zároveň dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.6. Žalobce byl soudem vyzván, zda za dané situace trvá na podané žalobě, což opakovaně potvrdil. Naposledy své stanovisko zopakoval na jednání soudu dne 7. 2. 2025.7. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.8. Podle ustanovení § 414 odst. 5 insolvenčního zákona osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.9. Podle ustanovení § 414 odst. 6 insolvenčního zákona osvobození podle odstavců 1 a 5 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.10. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda měla být předmětná pohledávka žalobce přihlášena do insolvenčního řízení. Obecně platí, že chce-li být věřitel uspokojen v rámci insolvenčního řízení, musí do něj přihlásit všechny své pohledávky. Přihlašují se tedy pohledávky, které vznikly (byť jako podmíněné nebo nesplatné) před zahájením insolvenčního řízení, resp. před vyhlášením moratoria, případně před rozhodnutím o úpadku, takže nemůže jít o pohledávky za majetkovou podstatou (srov. § 168 odst. 1 insolvenčního zákona) a nejde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, u kterých není okamžik vzniku rozhodný (srov. § 169 odst. 1 insolvenčního zákona).11. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce, která je předmětem tohoto řízení, vznikla před prohlášením úpadku žalované a před uplynutím lhůty určené k podávání přihlášek v insolvenčním řízení, měla být tato pohledávka v dotčeném insolvenčním řízení přihlášena. Vzhledem k tomuto závěru se na tuto pohledávku vztahuje osvobození od placení, které bylo žalované přiznáno v insolvenčním řízení.12. Za situace, kdy bylo v insolvenčním řízení rozhodnuto o osvobození dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny včetně pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, popřípadě pohledávek, které nebyly přihlášeny, ač tak mělo být učiněno, je nutno uzavřít, že žalobní požadavek žalobce není důvodný.13. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení vydaném podle § 414 insolvenčního zákona v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, avšak v soudním řízení ji již nelze přiznat. Tato pohledávka má povahu naturální obligace, tedy obdobný režim jako promlčené pohledávky. Sice existuje, nezaniká, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat. Žaloba byla z tohoto důvodu v plném rozsahu zamítnuta.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalované, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené činí částku 27 506,93 Kč a představují odměnu za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí a účast u jednání dne 7. 2. 2025) v celkové výši 21 160 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) považována částka 563 807 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 AT částku 10 580 Kč, 2 režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalované k jednání soudu dne 7. 2. 2025 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.), tj. 48 km (cesta Ostrava – Karviná a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,80 Kč, udávané spotřebě 5,5 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu 35,80 Kč, tj. částku ve výši 373 Kč, náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalované cestou k jednáním soudu dne 7. 2. 2025 a zpět v částce 300 Kč, tj. 2 půlhodiny po 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 4 773,93 Kč, když zástupce žalované je plátcem DPH.15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.17. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé.18. Podle věty první ustanovení § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. v případech uvedených v odstavci 4 rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí.19. Jelikož soud začal ve věci jednat, aniž by byl ve věci vybrán soudní poplatek, rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 28 919 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .