ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2025:20.C.237.2025.1 Datum: 2025-09-23 Předmět: 15 852,78 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["dokazování""podnikatel""náklady řízení""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru""náhrada nákladů"]
O co šlo: 15 852,78 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 852,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16 352,78 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 28. 2. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 14. 3. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 9. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z úvěrové smlouvy ze dne 29. 8. 2024 bylo zjištěno, že měla být sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně a RPSN činilo 299,98 %. Na smlouvě není uveden způsob podpisu smlouvy a není zde podpis ani jedné ze smluvních stran. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Z bodu 3.7 úvěrových podmínek se podává, že úvěrová smlouva se považuje za uzavřenou, jakmile vás společnost Ferratum informuje, že s jejím uzavřením souhlasí, nebo jakmile obdržíte Úvěr, podle toho, co nastane dříve.5. Z faktury č. , hodnota, se podává, že žalovaný dlužil právní předchůdkyni žalobkyně částku 16 393,04 Kč s tím, že byl vyzván k úhradě částky 7 376,83 Kč do 28. 2. 2025. O odeslání faktury žalovanému žalobkyně nepředložila žádný důkaz.6. Z historie plateb se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 8. 2024 částku 10 000 Kč, dne 20. 9. 2024 částku 815 Kč, dne 11. 11. 2024 částku 1 200 Kč a dne 14. 11. 2024 částku 566 Kč. Žalovaný provedl dne 15. 9. 2024 úhradu ve výši 815,58 Kč, dne 11. 10. 2024 ve výši 431,89 Kč, dne 8. 11. 2024 ve výši 1 333,92 Kč a dne 27. 2. 2025 ve výši 9 999,61 Kč. Celkem tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 581 Kč a žalovaný právní předchůdkyni uhradil celkem 12 581 Kč. Údaje o platbách jsou shodné s údaji uvedenými v potvrzeních jednotlivých plateb.7. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 13. 8. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 29. 8. 2024 byla na účet poukázána částka 10 000 Kč pod VS , var. symbol, a že dne 14. 4. 2025 byla pod VS , var. symbol, činěna platba ve výši 500 Kč ve prospěch žalobkyně.8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 1. 9. 2025, vyplývá, že pod 4392386 není ve prospěch účtu č. , č. účtu, evidována žádná příchozí platba.9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 3. 2025, odeslané žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.11. Výzvou k plnění ze dne 14. 3. 2025, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 23 902,78 Kč, a to do 3 dnů.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet, ke kterému má dispoziční oprávnění, v celkové výši 12 581 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 12 581 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 12 581 Kč již uhradil 12 581 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydal.14. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci plně procesně úspěšný, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.