27 C 2/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2024 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 183 183,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 7. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 015827627R, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 1182 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ke dni 14. 3. 2024 za okamžitě splatný. Žalovaný dosud uhradil pouze 1 270,71 Kč. Ke dni 30. 8. 2024 žalobkyně zkapitalizovala běžící smluvní úrok a úrok z prodlení, k tomuto dni je dlužná částka složena takto: Nesplacená jistina ve výši 181 683,86 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do 30. 8. 2024 ve výši 19 097,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 30. 8. 2024 ve výši 6 896,22 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně posléze k ověřování úvěryschopnosti žalovaného doplnila, že ohledně příjmů a výdajů žalovaného, že u příjmů banka vycházela z výpisů z účtu a hodnotila medián za posledních pět měsíců. Stejným způsobem, tedy opět mediánem za posledních pět měsíců dle výpisu z účtu banka odčinila i výdaje žalovaného. Listiny, zejména k výdajům žalovaného, jako např. nájemní smlouvu či SIPO k energiím, banka nemá k dispozici. Nicméně z jejich výstupů je patrné, že jak u příjmů, tak i u výdajů, jde o realistické údaje a že rozhodně nejsou podhodnocené.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, přehledu splátek, výpisu z běžného účtu, obchodních a pojistných podmínek, předsmluvních informací, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzvy včetně podacího archu, informací na čl. 10 – 11 spisu, data o žádosti na čl. 14 – 17, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, rozsudku na čl. 21-23.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Z žádosti a ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 182 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 17,19 % p.a. a poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 512 Kč (poslední splátka bude ve výši 3 502,07 Kč) splatných vždy k 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14. 10. 2023. Z výpisu z účtu žalovaného za září 2023 soud zjistil, že žalobkyně mu dne 7. 9. 2023 zaslala na jeho účet částku 182 000 Kč pod VS , var. symbol, . Ve výpisu z účtu není za tento měsíc žádný příjem žalovaného kromě další půjčky ve výši 199 000 Kč pod VS , var. symbol, . Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 1 270,71 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 16. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 14. 3. 2024, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 195 834,29 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) do 23. 3. 2024. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému dne 18. 3. 2024 a uložen na poště ode dne 20. 3. 2024 do 5. 4. 2024, kdy byl žalobkyni vrácen zpět z důvodu, že si jej žalovaný nevyzvednul v odběrné lhůtě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 182 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit kreditní i debetní obraty na jeho účtu, avšak tyto blížeji nezkoumala. Není doložena pracovní smlouva žalovaného, není zřejmé, zda byl zaměstnán na dobu neurčitou či určitou, což je nepochybně důležitá skutečnost vzhledem k tomu, že smluvní vztah z úvěru měl trvat nejméně 8 let. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalovaného více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala podrobněji příjmy ani výdaje, zejm. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU: