27 C 3/2025-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2024 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 619 008,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 18. 5. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2021, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 3. 1. 2024 za okamžitě splatný. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 619 008,02 Kč (jistina + poplatky) s kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 733,8 Kč vzniklým sazbou 6,99 % p.a. z částky jistiny 611 516,02 Kč od 4. 1. 2024 do 31. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny + poplatků ve výši 60 484,82 Kč vzniklým sazbou 14,75 % p.a. od 4. 1. 2024 do 31. 8. 2024, se smluvním úrokem ve výši 6,99 % p.a. z částky jistiny 611 516,02 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky jistiny + poplatků 619 008,02 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek, ceníku, výpisu z účtu, daňového přiznání, 4x výpisu z úvěrového účtu, Dodatku, zesplatňujícího dopisu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 5. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne písemnou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 800 000 Kč na konsolidaci v článku 2.2. smlouvy uvedených úvěrů v celkové výši 765 864 Kč a ve zbylé části k volnému použití. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 6,99 % p.a. a poplatky dle ceníku v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 9 364 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 22. 6. 2020. Z dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že došlo ke změně v ujednáních o pojištění úvěru. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije sám v státním/obecním bytě, má příjem 52 708 Kč, což dokládá přiznáním k dani z příjmu FO, za bydlení platí 0 Kč, nemá žádné další splátky na úvěry, jiné výdaje (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) činí 0 Kč. Je zaměstnána na dobu neurčitou. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 soud zjistil, že žalovaný měl za tento rok dílčí základ daně z příjmů 506 000 Kč a z tohoto měl odvést daň 75 360 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní ve dnech 18. 5. 2020 a 21. 5. 20220 poskytnuta v 7 platbách celkem částka 800 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 401 613,83 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 800 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit kreditní i debetní obraty na jeho účtu, avšak tyto žalobkyně blížeji nezkoumala. V žádosti je sice uvedeno, že má žalovaný pracovní poměr na dobu neurčitou, není však doložena pracovní smlouva žalovaného, zda tomu tak skutečně je, přičemž skutečnosti, zda byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou či určitou, což je nepochybně důležitá vzhledem k tomu, že smluvní vztah z úvěru měl trvat 10 let. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalovaného více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit, což žalobkyně sama připustila, když uvedla, že doklady k výdajům na bydlení a energie si nevyžadovala, a vycházela z matematických modelů, a z výpisů z účtu, kde se tyto informace objevují. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě tvrzeného výpisu z účtu žalovaného. Žalovaná zejm. nezkoumala podrobněji výdaje žalovaného, hlavně. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný kromě smlouvou konsolidovaných úvěrů splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést