24 C 315/2025-59 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 154 308,00 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 24. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč od 12. 6. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr od září 2024 přestal splácet, celkem uhradil jen 3 splátky z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 17. 11. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 118 169,52 Kč, smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 34 741,98 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 118 169,52 Kč od 19. 11. 2024 do 8. 9. 2025. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 78,08 % z částky 98 938,27 Kč od 19. 11 2024 do 11. 12. 2024 a úrok ve výši 12,75 % z částky 98 938,27 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení.2. Podáním ze dne 23. 2. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení stran úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nedoložila.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání soudu dne 22. 4. 2026 tak, že popřel, že by podepsal smlouvu o úvěru, žádné peníze nedostal, smlouvu za něho musel uzavřít někdo jiný, zřejmě sestra jeho bývalé přítelkyně. Poté, co mu bylo předestřeno, že peněžní prostředky byly žalobkyní poukázány na jeho bankovní účet č. , č. účtu, uvedl, že peníze obdržel a že je postupně použil.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2024 vč. dodatku č. 1, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč od 12. 6. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 24. 4. 2024 a také z tvrzení žalovaného.5. Z výpisů z registru SOLUS a NRKI, z hodnocení klienta a částečného výpisu z účtu žalovaného (4x příchozí platba – mzda , právnická osoba, ) soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 30 748 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u , právnická osoba, Žalobkyně nezjišťovala, zda se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, nedoložila příslušnou pracovní smlouvu. Žalobkyně sice tvrdila, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného (4 860 Kč), uvedla, jaké má výdaje spojené s bydlením (5 135 Kč), avšak tyto skutečnosti si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z informací, které jí nejspíše sdělil sám žalovaný, navíc nikterak nezjišťovala, zda žalovaný žije v domácnosti sám či s někým, či zda má nějaké vyživovací povinnosti. Pokud pak žalobkyně kalkuluje s výdaji žalovaného ve výši 9 995 kč, pak tato částka se soudu jeví, jako příliš nízká, nereflektující reálné potřeby běžného člověka. Žalovaný nebyl evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací bylo o žalovaném zjištěno, že má existující úvěry ve výši 325 385 Kč.6. Z výzev ze dne 14. 10. 2024, 12. 11. 2024 a z oznámení o zesplatnění ze dne 17. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve 4. a 5. splátky a následně 6. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 20. 8. 2025 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 119 567 Kč s příslušenstvím.8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 838 Kč od 12. 6. 2024 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy plynul žalovanému příjem od společnosti , právnická osoba, , kde si měsíčně vydělal kolem 30 246 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně nezjišťovala, zda se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, nedoložila příslušnou pracovní smlouvu. Žalobkyně sice tvrdila, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, uvedla, jaké má výdaje spojené s bydlením, avšak tyto skutečnosti si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z informací, které jí nejspíše sdělil sám žalovaný, navíc nikterak nezjišťovala, zda žalovaný žije v domácnosti sám či s někým, či zda má nějaké vyživovací povinnosti. Jak vyplývá i z výpisu z NRKI, byly v něm evidovány závazky ve výši přesahující 300 000 Kč. Pokud pak žalobkyně kalkuluje s výdaji žalovaného ve výši 9 995 Kč, pak tato částka se soudu jeví, jako příliš nízká, nereflektující reálné potřeby běžného člověka. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 100 000 Kč, na které žalovaný uhradil celkem 20 514 Kč. Žalovaný je tak povinen vyplacenou částku poníženou o již uhrazenou částku 20 514 Kč v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni, a to ve lhůtě k plnění stanovené tímto rozsudkem. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).9. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).10. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 486 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při stanovení procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.