12 C 112/2022-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Manželka se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství. Tvrdila, že jde již o druhé manželství účastníků, když po prvním rozvodu manžel uznal důvody, pro které se s ním manželka rozvedla, sliboval, že se vyhne užívání návykových látek, násilného chování vůči manželce a dětem a bude se podílet na výživě dětí dle svých příjmů. Manžel však své chování není schopen změnit, soužití s ním je velmi stresující a nebezpečné, na její výhrady reaguje urážkami a ekonomickým vydíráním. 2. Manžel ve svém vyjádření uvedl, že s rozvodem nesouhlasí. Není si jist, zda je otcem svých dětí. Dále stručně popsal období prvního rozvodu, následný návrat k manželce a úmrtí své mladší sestry, na jejímž pohřbu měla manželka oznámit jeho příteli, že má nového partnera a ve vztahu s ním nevidí budoucnost. On je pořád v práci a daleko, finančně zajišťuje rodinu. Manželku označil za„ hysterickou ženu“. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum] a následně po telefonické konzultaci s manželem (vizte úřední záznam na č. l. 13 spisu) na [datum], avšak z obou termínu se manžel pro pracovní důvody omluvil a požádal o odročení jednání s tím, že navrhl stanovit termín jednání začátkem listopadu. Soud žádosti manžela vyhověl a nařídil jednání na [datum], přičemž manžela v předvolání k jednání výslovně upozornil, že k jeho případné další omluvě z důvodu pracovní vytíženosti již nebude přihlédnuto a soud v takovém případě provede jednání bez jeho účasti, neboť je povinností manžela přizpůsobit si pracovní záležitosti tak, aby se mohl včas nařízeného jednání soudu zúčastnit. Přesto se manžel k jednání konanému dne [datum] bez řádné omluvy nedostavil. Jestliže se za tohoto stavu manžel k jednání nedostavil, je toto již jeho vlastní odpovědností, neboť v občanskoprávním řízení platí zásada vigilantibus iura skripta sunt (právo je psáno pro bdělé). Ostatní účastníci (ale ani soud) nejsou povinni strpět podobné jednání jinak nežli věc projednat bez toho účastníka, který na svá práva rezignuje. Poskytovat takovému účastníku další ochranu v podobě jeho opakovaného„ nahánění“ je již projevem lidskoprávní„ inflace“ a v konečném důsledku zasahováním do práv ostatních účastníků, kteří se soudem spolupracují a k jednání se dostavují (a kvůli někomu, kdo tak nečiní, se musí dostavovat opakovaně). Soud tak jednal zcela ústavně konformně, jestliže za daných okolností jednal v nepřítomnosti manžela. Přitom nelze přehlédnout, že předvolání k jednání bylo manželovi doručeno řádně a s dostatečným předstihem do datové schránky a o termínu jednání byl rovněž dne [datum] vyrozuměn telefonicky. Manžel si byl a také je dobře vědom toho, že s ním soud v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) komunikuje prostřednictvím datové schránky, když na to byl rovněž soudem telefonicky upozorněn (vizte úřední záznam na č. l. 11 spisu); k dotazu manžel soudu ostatně ani nesdělil náhradní doručovací adresu. 4. Jelikož se manžel k jednání soudu nedostavil, soud v souladu s § 389 odst. 1 věta druhá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“) upustil od jeho výslechu, neboť provedení výslechu manžela by s ohledem na jeho vlastní liknavý (až obstrukční) přístup k věci bylo spojeno s velkými obtížemi. 5. Na základě výpovědi manželky a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Z oddacího listu, tvrzení účastníků, výpisu z centrální evidence obyvatel a rozsudku opatrovnického soudu bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno v místě a čase uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí. U obou se jedná o druhé společné manželství. Poslední společné bydliště měli manželé v [část obce], okres [okres]. Manželé mají čtyři společné děti, a to již zletilého syna [jméno] a zletilou dceru [jméno] [jméno], a dále nezletilou dceru [jméno] narozenou [datum] a nezletilého syna [jméno] narozeného [datum]. Poměry k nezletilým dětem účastníků pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byly nezletilá dcera [jméno] a nezletilý syn [jméno] svěřeni do péče matky a otci stanoveno měsíční výživné v částce 500 euro na každé z dětí. 7. Manželka vypověděla, že manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, na obnově společného soužití nemá zájem. Společnou domácnost nevedou asi od roku 2016, kdy manžel začal pracovat v Německu, kam se de facto přestěhoval. Manžel je nebezpečný, jí i dětem (obzvláště zletilé dceři) vyhrožuje prostřednictvím SMS, rovněž manželčiným přátelům. S dcerou byla i na policii a necítí se bezpečně. V roce 2015 ji fyzicky napadl, měl by se jít léčit, avšak léčení odmítá. Od prvého rozvodu ji už nevyhrožuje fyzickou likvidací, nýbrž finančně a prostřednictvím dětí. Myslí si, že se nechce rozvést z důvodu ponížení daní s tím spojeným. Během období covidu s nimi manžel asi 6 měsíců bydlel, avšak s dětmi dospěla k závěru, že společné soužití není možné. Manžela naposledy viděla na jaře 2022, od té doby manžel neviděl ani své děti, o které nejeví zájem. Příčinou rozvratu manželství je dle manželky manželova psychická porucha. Manžel dlouhodobě užívá pervitin. 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není stanoveno jinak. 10. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. 11. Z provedeného důkazního řízení vzal soud za prokázané, že manželé žijí v rozporu se shora citovaným zákonným ustanovením § 687 odst. 2 o. z. Manželé spolu nevedou společnou domácnost, a to již více než 6 měsíců. Manžel žije v zahraničí, kde také pracuje, za manželkou dojíždí velice zřídka, naposledy se manželé viděli před cca půl rokem. Z provedeného dokazování (účastnické výpovědi manželky) ale i z celkového obsahu spisu a vyjádření obou účastníků má soud za to, že manželství účastníků není funkční, z postojů obou manželů nelze dovodit, že je možná náprava manželského soužití. Manželka má ze svého manžela strach a považuje ho za nebezpečného, další společné soužití s manželem vylučuje. Naopak manžel manželku obsahem svého vyjádření dehonestuje, zahrnuje ji výčitkami a nedůvěrou (např. není si jist, že je otcem svých dětí), nazývá ji„ hysterickou ženou“; soudu uniká důvod, proč za tohoto stavu setrvává na zachování manželství. Je tedy nadmíru zřejmé, že manželé navzájem nerespektují svou osobní důstojnost a postrádají k sobě náležitou úctu. Soud proto dospěl k závěru, že manželství účastníků je natolik trvale a hluboce rozvráceno, že jeho obnova již není možná. V projednávané věci tedy jsou splněny podmínky § 755 o. z. a soud tudíž přistoupil k rozvodu manželství účastníků. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje jednak v citovém odcizení účastníků, jejich rozdílných povahách a názorech na společný život, jednak v nepatřičném chování manžela vyvolávajícím v manželce pocit strachu. 12. Soud ve věci neshledal důvody pro použití ustanovení § 755 odst. 2 o. z. Soud nezjistil, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem nezletilých dětí účastníků daným zvláštními důvody, ani se zájmem některého z manželů. V řízení nebylo zjištěno, že by snad rozvodem měla být některému z manželů způsobena zvlášť závažná újma. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s., když přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů neodůvodňují okolnosti případu.