5 C 235/2022-25 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2022, po částečném zpětvzetí žaloby, domáhala na žalované zaplacení částky 3 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 300 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 30. 3. 2013 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. 9 2013, na základě které poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 7 000 Kč. Celkové náklady úvěry byly sjednány na 4 830 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku 11 830 Kč ve 13-ti pravidelných měsíčních splátkách po 910 Kč. Žalovaná dosud uhradila 3 700 Kč a dnem 8. 8. 2013 se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Částka 3 700 Kč byla započtena na jistinu, žalovaná dosud dluží jistinu úvěru ve výši 3 300 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává, neboť žádný dluh u žalobkyně už nemá. Kdyby tento dluh měla, tak by si jej během pěti let jistě někdo přišel vybrat, ale nikdo se neozval. U jednání navíc žalovaná uvedla, že si nevzpomíná, že by si v roce 2013 brala nějaký úvěr, někdo jí odcizil doklady, je možné, že se ani nejedná o její podpis na smlouvě o úvěru. Navíc žalovaná vznesla námitku promlčení. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 3. 2013 smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úrokového navýšení 4 830 Kč, a to do 13-ti měsíců pravidelnými měsíčními splátkami po 910 Kč. Úvěr tak měl být splacen do 30. 4. 2014. Žalovaná uhradila ve splátkách celkem 3 700 Kč, v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně. Pokud jde splátky doložené žalovanou, tyto se týkající jiného úvěrového produktu (úvěr [číslo]). 4. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku. 5. Soud věc právně hodnotil takto: Žalovaná vznesla námitku promlčení. Dle smlouvy měl být dluh splacen do 13 měsíců, tj. do 30. 4. 2014. Jak vyplývá z ustanovení § 387 odst. 1 obch. zák., právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Ve smyslu § 392 odst. 1 a § 397 obch. zák. začala běžet čtyřletá promlčení doba nejpozději 30. 4. 2014 a skončila nejpozději dne 30. 4. 2018. Žaloba byla podána až dne 29. 8. 2022, tedy po uplynutí promlčecí doby, a proto soud žalobu zamítl. S ohledem na promlčení nároku se již soud nezabýval tím, zda závazek platně vznikl (ať už z toho důvodu, že žalobkyně neověřovala úvěruschopnost žalované, tak z toho důvodu, že není najisto postaveno, zda žalovaná úvěrovou smlouvu podepsala). 6. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení se však vzdala, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 15 942 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 200 Kč. 8. Lhůta k uhrazení soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.