12 C 166/2025-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 5. 6. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřela dne 21. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 54 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za služby objednané žalovaným. Ve svém návrhu pak žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela zejména z tvrzení žalovaného před poskytnutím úvěru a jím doložených informací. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu, a to dne 21. 7. 2024 ve výši 11 500 Kč, dne 18. 9. 2024 ve výši 12 900 Kč, dne 20. 9. 2024 ve výši 7 300 Kč a dne 23. 9. 2025 ve výši 3 600 Kč, tj celkem 35 300 Kč.2. Žalobkyně po žalovaném požaduje dosud nesplacenou jistinu ve výši 23 799,96 Kč, smluvní úrok 27 527,34 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 473,61 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 58,56 Kč, poplatek za službu „Presto“ 495 Kč a smluvní pokutu 1 170,27 Kč. Na jistinu žalovaný dosud uhradil 11 500 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 5. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření řádně doručena do datové schránky.4. Žalovaný byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Dne 21. 7. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, ve které žalobkyně žalovanému umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 54 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, kdy RPSN mělo činit při čerpání celé částky 1 618,55 %, úroková sazba činila 0,983 % denně, byla sjednána výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, datum splatnosti bylo sjednáno na 12. 1. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve čtyřech platbách na bankovní účet uvedený ve smlouvě, a to dne 21. 7. 2024 ve výši 11 500 Kč, dne 18. 9. 2024 ve výši 12 900 Kč, dne 20. 9. 2024 ve výši 7 300 Kč a dne 23. 9. 2025 ve výši 3 600 Kč (vizte přehled transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 19). Dlužník se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby a poplatkem za vyplacení tranše úvěru. Dále byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a zaznamenaných na výpisu o posuzování úvěruschopnosti (vizte č. l. 28) a listiny nazvané identifikované příjmy (vizte č. l. 20). Dne 21. 5. 2025 byla žalovanému zaslána doporučeně výzva k úhradě před podáním žaloby (vizte č. l. 31-32).7. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl k žalobě doložen výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný žil s dalšími dvěma členy domácnosti, kteří měli rovněž příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 5 000 Kč, výše výdajů na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činila 35 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu 27 614 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje 9 603,33 Kč, disponibilní příjem 16 100 Kč. Žalobkyně tedy ohledně příjmů, výdajů a majetkových poměrů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného.8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemo