16 C 204/2024-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 10. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 585,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady částky 1 424 Kč a nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela na základě online žádosti žalované se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně či původní věřitelka) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , platnou ke dni 4. 9. 2023, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, a na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 9. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když na svůj dluh neuhradila ničeho a tím jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 5. 3. 2024. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 1. 7. 2024., právnická osoba, výzva soudu pak žalobkyně dne 20. 12. 2024 svou žalobu doplnila tak, že jelikož nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, bere zpět svou podanou žalobu co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty, tedy kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 424 Kč. V ostatním na žalobě setrvala. S ohledem na to soud postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (viz výrok I. rozhodnutí).3. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 17. 12. 2024. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp.zn. II. ÚS 1308/10).4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 5 000 Kč. Délka splatnosti půjčky byla 30 dnů, tedy 7. 9. 2023. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2023 bylo dohodnuto navýšení úvěru na částku 8 000 Kč. Z výpisů z b.ú. bylo zjištěno, že žalované byla dne 4. 9. 2023 zaslána částka 500 Kč, dne 8. 8. 2023 částka 5 000 Kč, dne 11. 8. 2023 částka 1 000 Kč a dne 14. 8. 2023 částka 1 500 Kč. Součástí ujednání byly obchodní podmínky.7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne 25. 3. 2024. Dopisem ze dne 12. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 5. 2024. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 1. 7. 2024. Zásilky byly zasílány doporučeně.8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.9. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.10. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:11. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k zaplacení dlužné částky.12. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.20. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pom