6 C 357/2024-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný čerpal celkem , částka, , které nevrátil do sjednaného data , datum, ani později, ačkoli byl upomínán. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Spolu s žalovanou částkou požadovala žalobkyně také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s vymáháním pohledávky , částka, . Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Co do kapitalizovaného úroku , částka, a smluvní pokuty , částka, vzala žalobkyně před prvním jednání ve věci žalobu zpět, soud proto řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny do datové schránky, v řízení však zůstal nečinný. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.4. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Původní věřitelka s žalovaným si prostřednictvím elektronické komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o úvěru (č.l. 13-14, 17), doplněnou dodatky č. , hodnota, -3 (č.l. 15-16), na základě které čerpal žalovaný postupně ve dnech , datum, a , datum, na svůj účet č. , č. účtu, částku , částka, (č.l. 19-20), za kterou se zavázal vrátit , částka, do , datum, ; úroková sazba činila 80,15 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru činila 886,60 % (č.l. 16). Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek (čl. 21) a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, (č.l. 22-25) přenechala původní věřitelka pohledávku za žalovaným ve výši , částka, žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 26), odeslaným dne , datum, (č.l. 27). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ještě dopisy z , datum, (č.l. 28) a z , datum, (č.l. 29) Poslední, předžalobní upomínku ze dne , datum, (č.l. 31) odeslala žalobkyně dne , datum, (čl. 32).7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky (č.l. 30) soud nic podstatného nezjistil.8. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho). Žalobkyně se nedostavila k jednání, nemohla tak být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).10. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.11. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností.12. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že postupně čerpal od původní věřitelky peněžní prostředky v celkové výši , částka, , nevrátil však ničeho. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou , částka, , kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.13. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru zamítl soud požadovaný úrok z prodlení i náklady spojené s vymáháním pohledávky, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (při nečinnosti žalovaného za subsidiárního použití § 160 odst. 1 o. s. ř.).14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty první ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že po zohlednění částečného zastavení řízení ke zpětvzetí žaloby (nikoli pro chování žalovaného) a částečného zamítnutí žaloby byla žalobkyně v řízení úspěšná z 63 %, po odečtení procesního zavinění na zastavení řízení a neúspěchu v celkovém rozsahu 37 % jí tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 26 %, neboť prokázala, že odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Náklady řízení tvoří soudní poplatek , částka, a odměna zastupujícího advokáta 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po , částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení platí k rukám advokáta.15. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.