6 C 4/2025-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě měla žalovaná možnost čerpat úvěr do limitu , částka, s měsíční splátkou počínaje , datum, a koncem kreditového rámce do , datum, . Bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, převedla žalobkyně žalované , částka, dne , datum, . Pro prodlení žalované žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalované oznámila e-mailem ze dne , datum, . K , datum, tak žalobkyni vznikl nárok na úhradu jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ , částka, . Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, a dále smluvní pokutu z prodlení 0,1 % denně, vyčíslenou k , datum, na , částka, . Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byla nadto žalovaná v projednávané věci soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne , datum, si účastnice prostředky dálkové komunikace potvrdily smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 10-23), na základě které měla žalovaná možnost čerpat úvěr až , částka, s měsíčními splátkami a koncem kreditního rámce do , datum, (RPSN 1 219,99 %). K poměrům žalované před sjednáním smlouvy žalobkyně zjistila, že její čistý měsíční příjem činí , částka, (oproti deklarovaným , částka, ), žije ve dvoučlenné domácnosti; mezi výdaji žalovaná uvedla , částka, měsíčně na půjčky, , částka, měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje činily , částka, a zbytné , částka, měsíčně (č.l. 25). Příjem žalované žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu žalované, z něhož si učinila výpis příjmových transakcí (č.l. 24); udávané výdaje nikterak neverifikovala. Žalobkyně vyhodnotila disponibilní zůstatek žalované , částka, měsíčně. Žalovaná čerpala dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku , částka, (č.l. 29); neuhradila však ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřela). Výpověď smlouvy pro prodlení s úhradou dluhu oznámila žalobkyně žalované e-mailem ze dne , datum, , kterým ji vyzvala k doplacení okamžitě splatných , částka, (č.l. 30). Dopisem ze dne , datum, (č.l. 31), odeslaným téhož dne (č.l. 32) vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.4. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná měla zejména v období dubna až září 2023 sjednánu řadu úvěrů v rozpětí , částka, až , částka, u různých poskytovatelů, s jejichž splácením se ocitla v prodlení v době září až listopad 2023 (viz sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Tomuto období ještě předcházel úvěr , částka, z května 2022, který byl rovněž zesplatněn v listopadu 2023 (, spisová značka, ).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyně však nesplnila povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech měla sice částečně ověřená, neměla však na jejich základě vyhodnotit žalovanou jako úvěruschopnou. Jak zjistila ověřením měsíčního příjmu žalované, ve svém prohlášení jeho výši oproti realitě nadhodnotila (, částka, oproti skutečným , částka, ); není proto nepřiměřený požadavek, aby si žalobkyně ověřila také reálnou výši udávaných výdajů (zejména na bydlení), které naopak mohly být podhodnocené. To vše při vědomosti o tom, že třetinu příjmu utratí žalovaná za splátky dřívějších úvěrů. Z jejich skladby a doby, kdy se žalovaná ocitala v prodlení s jejich splácením, jak je soudu známo z úřední činnosti, je patrno, že v době sjednání zde projednávané smlouvy již žalovaná tzv. „vytloukala klín klínem“. O neschopnosti žalované úvěr splatit svědčí i skutečnost, že čerpala pouze , částka, a nevrátila ani to. Při údajích, které (ne)měla žalobkyně o žalované k dispozici, tak nemohla dospět k závěru, že bude schopna úvěr za sjednaných podmínek vrátit.7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (sama žalobkyně ostatně ve svém návrhu s touto variantou operuje). Žalovaná získala od žalobkyně , částka, , které nevrátila. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a získanou částku je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení požadovaný od data následujícího po vypovězení smlouvy, neboť podle § 1958 odst. 2 o. z. je bezdůvodné obohacení splatné „ihned“ po výzvě věřitele k vrácení; § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, se v tomto případě neuplatní, neboť žalovaná pro svou nečinnost neosvětlila, jaká by mohla být „doba přiměřená jejím možnostem“.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic řízení byl v zásadě totožný.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.