6 C 41/2025-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr , částka, , který se zavázal vrátit do , datum, prostřednictvím pravidelných denních splátek. Na jistinu však uhradil pouze , částka, splátkou ze dne , datum, ; poté již neuhradil ničeho, ačkoli byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem z , datum, ; v prodlení s úhradou dluhu a sjednanými poplatky je tak žalovaný od , datum, . Vedle úroku z prodlení požadovala žalobkyně smluvní pokutu z prodlení 0,1 % denně, vyčíslenou k , datum, na , částka, . Předžalobní upomínku zaslala žalovanému dne , datum, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Vlastní datovou schránku; žaloba s výzvou k vyjádření mu byly doručeny fikcí (10. dnem od dodání datové zprávy, kterou si držitel datové schránky nevyzvedl) v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O zahájení řízení byl soudem informován také e-mailem, přesto zůstal nečinný.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne , datum, si účastníci řízení prostředky dálkové komunikace potvrdili smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, (č.l. 9-11, 15-22), na základě které žalovaný čerpal , částka, (č.l. 12) s denní splátkou , částka, (, částka, měsíčně); úrok činil 0,983 % denně a RPSN 1 780,80 % (č.l. 9v). Žalovaný ke svým poměrům před sjednáním smlouvy uvedl, že jeho příjem činí , částka, měsíčně (žalobkyně podle svých záznamů ověřila výši , částka, měsíčně), žije v tříčlenné domácnosti, jejíž výdaje činí , částka, měsíčně na půjčky, , částka, měsíčně na bydlení, , částka, na další nezbytné výdaje a , částka, na další zbytné výdaje. Žalobkyně přičetla rezervu pro výdaje , částka, a z toho vyhodnotila vypočítané minimální výdaje , částka, a tím pádem disponibilní zůstatek žalovaného , částka, měsíčně (č.l. 13-14). Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu pouze , částka, splátkou z , datum, ; z předpisu denních splátek (č.l. 17) vychází, že celkem tak žalovaný uhradil , částka, . Emailem ze dne , datum, upozornila žalobkyně žalovaného na prodlení se splácením delší než 90 dnů a úvěr zesplatnila (č.l. 23). Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (č.l. 24-25). Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských revolvingových úvěrů v době sjednání smlouvy činila 15,26 % ročně (čl. 30) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u úvěrů na spotřebu v témže období činila 9,31 % (čl. 31).4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu – byť s výhradou – splnila. Namísto žalovaným tvrzeného příjmu , částka, vyšla z (údajně) ověřeného příjmu , částka, měsíčně. Žalovaný uvedl, že jeho zbytné měsíční výdaje činí , částka, , z toho nezbytné , částka, , z čehož vyplývá disponibilní zůstatek , částka, , resp. , částka, (nikoli žalobkyní odhadovaných , částka, ). Z uvedeného však nutně neplyne, že by žalovaný nemusel být schopen splácet dalších cca , částka, měsíčně.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši 0,983 % denně (!), zatímco běžná úroková sazba bankovních revolvingových úvěru ve sledovaném období činila 15,26 % ročně (tj. 0,042 % denně); sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž nesčetně násobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. K tomu ještě přistupuje sjednaná sankční smluvní pokuta 0,1 % denně (36,5 % ročně) za prodlení žalovaného s plněním sjednaného závazku. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě kolem 10 % u bankovních úvěrů dosahovala extrémních 1 780,80 %. Smluvní pokuta byla sice sjednána v rámci zákonné limitace § 122 zákona č. 257/2016 Sb., jde však o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici.8. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zneužití silnějšího postavení žalobkyně vůči žalovanému spotřebiteli; ujednání o příslušenství jsou neplatná pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.9. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za své protiprávní jednání „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně si ostatně svého počínání „na hraně“ zákona (či lépe řečeno za ní) je patrně dobře vědoma, operuje-li sama v odůvodnění žaloby s variantou, že soud vyhodnotí uzavřenou smlouvu (i bez přičinění žalovaného) jako absolutně neplatnou a přizná pouze bezdůvodné obohacení.10. Žalovaný nárok je tedy skutečně nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného , částka, , žalovaný podle jejího tvrzení, které pro svou nečinnost v řízení nezpochybnil, vrátil „na jistinu“ pouze , částka, , z čehož soudu podle předpisu denních splátek vyplývá, že celkem uhradil , částka, (30x , částka, ). V částce , částka, proto soud žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení z uvedené částky od data následujícího po zesplatnění (neplatného) úvěru, neboť tímto e-mailem žalobkyně jako věřitelka vyzvala žalovaného k vrácení získané částky, čímž se bezdůvodné obohacení stalo splatným ihned (§ 1958 odst. 2 o. z.); úrok z prodlení náleží žalobkyni v uplatněné výši souladné s právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 12,75 %. V ostatním žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřené